Kamýk nad Vltavou

Po návštěvě Březnice se nám ještě nechtělo domů, tak jsem dojeli ještě do Kamýku nad Vltavou, kde jsme nechali auto a odtud jsme se vypravili směrem do kopce ke zřícenině Vrškamýk.

V okolí bylo v 10. století založeno několik pravděpodobně přemyslovských dvorců. Jména Kamýk je odvozeno z vyčnívajících skal, kterým se v té době říkalo kamýky. Největší rozkvět Kamýka byl za panování Václava I. v letech 1230-1253, který na hradě často pobýval. Po roce 1357 začíná význam Kamýka upadat, což souvisí s vybudováním Karlštejna. V roce 1650 Kamýk vyhořel a město zasáhl mor. V 17. století byl v Kamýku založen pivovar, škola a nemocnice. V roce 1887 byl vybudován most, který spojil dvě strany řeky a to byl jeden z nejdůležitějších milníků historie Kamýka.

Kamýk nad Vltavou (foto: Lenka)

Na domech okolo hlavní silnice bylo nějak neobvykle moc hnízd jiřiček. :) A kupodivu jsme kolem nich prošli s čistými rameny i hlavami. ;)

Jiřička obecná lepí své hnízdo :) (foto: Lenka)

Potom jsme se vydali do kopečka po zelené turistické značce, procházeli jsme lesíkem a po louce. Došli jsme ke vstupu do areálu zříceniny, ale čekaly na tu nás zavřená vrata, tak jsme se vydali dál po louce podél řídkého lesíka, a protože jaro bylo v plném proudu, byla louka plná krásných rostlin. Mě se teda líbila užanka lékařská (Cynoglossum officinale), jde o rostlinu z čeledi brutnákovité. Nikdy jsem jí dřív neviděla, nebo spíš jsem si nikdy takové rostliny nevšimla... no, asi bych si netroufla tvrdit, že jinde než u Vrškamýku užanka lékařská neroste. ;) Užanka obývá druhotné biotopy jako jsou rumiště, okraje cest a podobně, údajně páchne po myšině, proto se jí lidově říká  myšinec (velmi pěkný český název). Jde o léčivou bylinu, využívají se listy a kořeny, ale jen zevně, od vnitřního užívání se upustilo kvůli obsahu škodlivých alkaloidů.

Silenka nicí (Silene nutans) je běžná rostlina světlých lesů, sušších luk nebo skal, která se řadí do čeledi hvozdíkovité. No, co si budeme vyprávět... jak tato rostlinka obsahuje v názvu moje jméno, tak je to vtipné... Zvlášť, když existuje i druh silenky, který se druhovým jménem nazývá nadmutá. :))

Užanká lékařská (foto: Lenka)

Silenka nicí (foto: Lenka)

Jsem ráda, že když už jsme narazili na zavřená vrata, zůstal alespoň výhled na Kamýk otevřený. ;) A jako že výhled odsud byl krásný... i když malinko zarostlý stromy. :) Ale ono bylo hlavně príma, že už bylo teplo, zeleno... prostě že už bylo jaro. :)

Cibulovitá střecha kostela v Kamýku (foto: Lenka)

Má mě rád... nemá mě rád... :)

Kopretina bílá (foto: Lenka)

A ještě poslední výlet do světa botaniky :) ... spolu s prlinou rolní (Lycopsis arvensis), což je další zástupce čeledi brutnákovité - vlastně je na první pohled užance lékařské docela podobná. Má podobné modravé až fialové kvítky, ale je výrazně chlupatější... A také vzácnější, i když nepatří k chráněným druhům, vyžaduje její výskyt další pozornost.

Prlina rolní... asi... (foto: Lenka)

Ale pak jsme nechali louku s kytkami být a došli jsme na druhý konec hradního areálu. Tady sice byly bílo-červené pásky, které měly zabránit vstupu, ale my jsme se sem přece jenom podívali, když už jsme tu byli. :) Hradní areál už měl být hotový a zpřístupněn veřejnosti, ale přece jenom bylo všude kolem znát, že se to nestačilo a bude přece jenom ještě třeba něco podělat. :) Od dubna 2009 tu probíhal archeologický výzkum,  na který navázalo vybudování pár zajímavostí. Úpravy hradu byly financovány z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF - European Regional Development Fond). V současné době tu už nejspíš lze najít hřiště pro děti s kamenným labyrintem, přístřešek pro ovce a ovocný sad. Myslím, že tohle je dobrý projekt.

Zřícenina hradu Vrškamýk (foto: Lenka)

Hrady Vrškamýk (někdy zvaný jen Kamýk nebo také Hunec) byl budován už v polovině 13. století (první zmínka o hradu je z roku 1236). Často tu pobývali králové Přemysl Otakar II. a Václav II. a naposledy se hrad v písemných pramenech objevuje za panování Karla IV. Hrad byl postaven v obdélníkovém tvaru, což je neobvyklé. Do dnešní doby se dochovaly příkopy, části příček paláců, zbytky brány. Hrad a okolní jsou dnes majetkem obce.

Zřícenina Vrškamýk (foto: Lenka)

Potom jsme se ještě zašli mrknout ke kostelu Narození Panny Marie, který byl postaven v raně gotickém slohu. Po požáru byl barokně přestavěn a v roce 1787 byl rozšířen. Dnes je na něm asi nejzajímavější cibulovitá věž. Kostel je obklopen malým hřbitovem s mnoha starobylými kříži a náhrobky.

Kostel zasvěcený Narození Panny Marie (foto: Lenka)

Na jednom z hrob je báseň od Josefa Václava Sládka - Až přejde den (ze sbírky Starosvětské písničky a jiné písně):

Až přejde den, až budu spát,

přijď na můj hrob se podívat,

jen podívat a neplač moc,

kdo spí, spí každý rád,

a sladká je ta tichá noc,

když přejde den...

Kříže na hřbitově (foto: Lenka)

Asi netřeba se zmiňovat o velké vodě, která se přehnala Českou republikou o prázdninách roku 2002, všichni to ještě máme v živé paměti... A to se nás to nedotýkalo osobně. Kamýk je spjat s řekou Vltavou velmi těsně, zaplaveno tu bylo 60 objektů, jak soukromých rodinných domů, tak domů v majetku obcí nebo v majetku firem... Škody rozhodně nebyly zanedbatelné.

... asi netřeba říkat, že cedulka visela proklatě vysoko :( (foto: Lenka)

Během povodní byla poškozena i přehrada Kamýk, které byla opravena ještě téhož roku a do provozu se vrátila v listopadu 2002. Vodní dílo Kamýk je součástí soustavy přehrad na Vltavě známé jako Vltavská kaskáda. Přehrada je dlouhá 10 km, byla otevřena roku 1961 a slouží hlavně k vyrovnávání hladiny - nad ní je přehrada Orlík, která je spouštěna v době energetické špičky. Jsou zde čtyři soustrojí s Kaplanovými turbínami, jejichž celkový výkon je 40 MW. Zajímavostí je, že provoz elektrárny je řízen dálkově ze Štěchovic.

Další informace:

- oficiální stránky obce Kamýk nad Vltavou (o povodni, Vrškamýk, elektrárna) ; cs.wikipedia - Kamýk nad Vltavou, Vrškamýk na stránkých hrady.cz
- stránky kvetenacr.cz - užanka lékařská, silenka nicí; stránky botany.cz - kopretina bílá, prlina rolní

Zámek a další památky v Březnici

Jednoho hezkého květnového dne jsme se rozhodli udělat si výlet na nějaké pěkné místo v okolí. :) Na mysl nám přišla Březnice a protože jsem tu už docela dlouho nebyla a s foťákem už vůbec ne, tak nebylo co řešit. :) Tedy pro úplnost - byla jsem tu na školním výletě asi tak ve třetí třídě a pak ještě asi ve druháku na gymplu.

Nejprve jsme si tu koupili lístky na prohlídku zámku a protože prohlídky zrovna začínala, tak jsme svištěli, abychom to stačili. :)

Nádvoří březnického zámku (ze záchodků ;)) (foto: Lenka)

Sedmikráska na kamenném nádvoří (foto: Lenka)

Vznik zámku je spojen s rodem Buziců. Původně tu stávala gotická tvrz (dvoupatrový obytný palác a jednopatrová budova) byla obehnána zdí. Tato dispozice byla respektována i při stavbě renesančního zámku, který má ve zdech zachovány zbytky původní tvrzi. V 15. století nechal Petr Zmrzlík ze Svojšína tvrz přestavět, ale ta byla za husitských válek dobyta katolíky a několik let byla neobyvatelná. Malovcové z Chýnova a na Vimperce nechali u hradu vystavět fortifikační systém v podobě vodního příkopu a zdí s baštami. V roce 1548 získal tvrz Jiřík z Lokšan, za nějž došlo k nejmarkantnějším změnám ve městě i samotné tvrzi. Od té doby už se nedá hovořit o tvrzi, protože po zásahu italských stavitelů se změnila na pohodlný renesanční zámek. Od té doby jsou zdi březnického zámku zdobeny psaníčky, které patří k nejstarším u nás. Po Lokšanech se zachovala i knihovna s dobovými malbami a skříněmi na knihy z roku 1558.

Po Bitvě na Bílé hoře (1621) získává sídlo Přibík Jeníšek z Újezda. Ten se do podoby města podepsal tím, že sem pozval jezuity, kteří tu založili kolej a kostel (o něm bude řeč později či níže - záleží, jak se na to díváme :). Kostel a zámeckou kapli postavili významní italští architekti Carlo a Martin Luragové. Po roce 1728 přechází Březnice na Krakovské z Kolowrat; před II. světovou válkou patřil zámek Pallfyům z Erdödu, kterým byl majetek zabaven na základě Benešových dekretů... Dnes je zámek státní.

Vedle zámku je Bylinková zahrada (v prostoru bývalého parkánu). Svým charakterem by měla připomínat renesanční zahradu a měly by tu být pěstovány bylinky a léčivé rostliny, které se používaly v 16. století.

Pažitka na Bylinkové zahradě (foto: Lenka)

Průčelí zámku (foto: Jirka)

Poté jsme se šli projít do anglického parku, který z jedné strany obklopuje zámek. V parku se nachází dva rybníčky s ostrůvky, je tu mnoho zajímavých vzrostlých stromů... A takhle ve všední den v květnu tu bylo krásné počasí a málo lidí. :)

Rybníček v anglickém parku (foto: Jirka)

Rododendron :) (foto: Lenka)

Kačer (foto: Lenka)

Cesta mezi dvěma rybníčky (foto: Lenka)

Vzrostlé stromy v parku (foto: Lenka)

Zámek z anglického parku (foto: Lenka)

Když jsme se do sytosti vynadívali na zeleň v parku, šli jsme se podívat směrem k náměstí po dalších březnických památkách. Přešli jsme přes most, který spojuje zámek s historickou částí Březnice. Jde o most přes řeku Vlčavu, který pochází z roku 1899. O dva roky později sem byly umístěny čtyři starší sochy - Bolestná Panna Marie, Ukřižování, sv. Jan Nepomucký a sv. Dismas.

Silniční most přes říčku Vlčavu (foto: Lenka)

Odtud to bylo kousek k budově jezuitské koleje s kostelem sv. Františka a Ignáce. Jak jsem se zmínila už výš, jezuitské sídlo bylo v Březnici vybudováno díky podpoře Přibíka Jeníška z Újezda. Stavba probíhala v letech 1638 až 1651. V roce 1773 byl jezuitský řád zrušen a o několik let později sem byla přesunuta fara z nedalekých Bubovic. Kostel se dvěma průčelními věžemi dneska tvoří dominantu březnického náměstí a po zámku tvoří druhou nejvýznamnější budovu ve městě. 

Silnice za kostelem sv. Františka Xaverského a Ignáce z Loyoly (foto: Lenka)

Náměstí s kostelem a škůdkou ;) (foto: Lenka)

Kousek od náměstí se nachází bývalé židovské ghetto Lokšany, z náměstí se sem prochází úzkou uličkou, která ještě do 20. století byla opatřena zamykatelnou bránou. Ghetto bylo založeno v roce 1570 Ferdinandem z Lokšan po němž bylo ghetto i pojmenováno (jo, trochu zbytečná věta, já vím :). Do dnešní doby zachovalá podoba pochází hlavně z 18. a 19. století. 

Lokšany - židovské ghetto se synagogou (foto: Jirka)

Domy jsou tu převážně jednopatrové s barokními a klasicistními fasádami. Uprostřed severního náměstí stojí synagoga (v podobě z roku 1874). V rozích valbové střechy jsou umístěny znaky Židů - Davidovy hvězdy.

Davidova hvězda (foto: Lenka)

Lokšany (foto: Jirka)

Cestou od židovského ghetta směrem k Vlčavě se nám naskytl ještě jeden zajímavý pohled na jezuitskou kolej a kostel. Zarámované v zeleni se mi to tu líbí víc. :))

Poslední z pohledů na krásný kostel :) (foto: Lenka)

Auto jsme měli zaparkované až za zámkem... no a když už jsme tam byli, tak jsme si došli na oběd ve zdejší restauraci, která byla vybudovaná ve starám statku a dnes dominantu interiéru tvoří pěkné cihlové klenby. Ani už si zpětně nevzpomínám, co jsem tam vlastně jedla... :)) Potom jsme pokračovali směrem na Kamýk nad Vltavou, ale to už je na samostatný článek. ;)

Další informace:

- oficiální stránky zámku Březnice

- jednotlivé články na www.hrady.cz - Zámek Březnice, Jesuitská kolej s kostelem sv. Františka a Ignáce, Židovské ghetto

- cs.wikipedia - Březnice, zámek Březnice

Procházka okolo Dobříše

Jednoho všedního dne jsme oba měli volno, tak jsme si řekli, že bychom mohli zase po delší době vyvenčit nejenom sebe, ale i naši pejsku, na kterou moc nezbýval čas. Nejprve jsme šli přes louku, kde jsme nechali Maggie, aby se vyběhala a vyblbla a tím jsme chtěli docílit toho, aby pak už celou cestu byla jenom hodná. :) Ale my jsme si už tady užívali jara a jeho bohaté květeny. :) Počasí nám víc než přálo, krásně svítili sluníčko a na obloze bylo jenom pár mraků.

Květ pryskyřníku prudkého (foto: Lenka)

Kvetoucí jabloň (foto: Lenka)

Půvab kousek za barákem :) (foto: Jirka)

Za loukou jsme se napojili na modrou turistickou značku, kterou jsme o kousek dál vyměnili za žlutou... Kousek jsme šli podél dálnice a pak už jsme se vnořili do lesů. Směřovali jsme k altánu Králova stolice, ale to bych trochu předbíhala. Tohle místo si pamatuju už z docela raného dětství, ale v té době se sem ještě přebíhalo přes dálnici, což dneska už bych prohlásila za nemožné. :) A mám dojem, že jsme do této oblasti také chodili na jmelí... i když, kdo ví, co si ten malý mozeček vlastně zapamatoval. :)

Kaštanová alej v lese (foto: Jirka)

Cestou jsme samozřejmě viděli i pár zviřátek. Šli jsme okolo pojízdných včelích úlů, kde se to hemžilo čilým ruchem, jak včelky létali stále dovnitř a ven. A nebyl to moc příjemný pocit na ně koukat u malé vzdáleností. :D ... Pigáro jsem nakonec nedostala. :))

Brouk na svěže zelených dubových lístkách (foto: Lenka)

Včely letí do úlu (foto: Lenka)

Cestou mě docela překvapilo, jak je v tomto lese vlhko. Přišlo mi, že má les skoro až charakter lužního lesa přesto, že nikde v blízkosti není žádný větší potok. Díky tomu tu rostou vlhkomilné jarní rostliny, takže se bylo nač koukat. :) Bylo pěkné, že stromy ještě neměly plně rozvinuté listy, takže v lese byl dostatek světla - což vyhovuje právě těm jarním kytičkám. :)

Cestička pod dubem (foto: Jirka)

Křivolaké stromy lemující lesní cestu (foto: Jirka)

Bažinka (foto: Jirka)

Nemyslím, že vlhko by svědčilo i mravencům, ale přesto jsme tu pěkných pár mravenišť viděli. :)

Mraveniště (foto: Lenka)

Za chvíli jsme už došli ke Králově stolici. Dost zvláštní název, když tak o tom přemýšlím, ale nikdy mi to tak nepřišlo, protože to jméno znám od mala. :) Docela jsem koukala na cesty, které v nedávné době prošli renovací... byla vykácena zeleň v okolí cest a samotné cesty uválcovány a doplněny štěrkem. První rok teda není žádná slast po tom jet na kole a i pěšky se tu chodí divně, tak snad brzo si to sedne a bude to lepší. :)

V lesích kolem byla v 18. století založena obora Královská stolice, která byla oplocena a její obvod byl asi 18 km. Na kopečku tu stojí dřevěný altán a u něj se sbíhá šest cest, které odsud míří různými směry. My jsme si tu dali malou svačinku a pak jsme pokračovali dál jednou ze šesti cest. :)

Altán na Králově stolici (foto: Lenka)

Jedna z šesti cest vedoucí svěže zeleným lesíkem (foto: Lenka)

O kousek dál jsme potkali rybník Horní Tušiny. Je to jeden ze tří rybníků na Tušimském potoce - ty další dva se jmenují Prostřední Tušiny a Dolní rybník. Chvíli jsme se zaposlouchali do skřehotavého hlasu žab a pak jsme raději šli dál, aby nás nesežrali komáři. :)

Horní Tušiny (foto: Jirka)

Skokan neurčitého druhu (foto: Lenka)

... na břehu rybníka Horní Tušiny (foto: Lenka)

Houbička kalichovka oranžová ? (foto: Lenka)

To už zbývalo jenom kousek cesty po žluté turistické značce do Voznic, před nimi jsme ještě podešli pod mostem rychlostní silnice R4. Ve Voznicích jsme vyměnili žlutou za zelenou. A o kousek dál jsme se vnořili do území přírodního parku Hřebeny. Přírodní park byl vyhlášen na území pohoří Hřebeny a na JZ navazuje na Vojenský újezd Brdy (táhne se od Zbraslavi až k Jincům). Přírodní park byl vyhlášen v roce 2009 na území o rozloze 184km2 a rozkládá se na území hned tří okresů - Příbram (většina území PřP), Praha-západ a Beroun. Přírodní park byl vyhlášen krajským úřadem jako reakce na hrozící umístění amerického radaru v Brdech a zřízení přírodního parku mělo ztížit legislativu okolo celé této akce... 

No, radar už Brdům nehrozí, ale přírodní park zůstal. :) Park slouží k ochraně zalesněného skalnatého hřebene a na jeho území se vyskytuje několik maloplošně chráněných území (PR Andělské schody, PR Kuchyňka a PR Hradec), kde jsou zachovány a chráněny nejcennější partie zdejších lesů.

Kyčelnice cibulkonosná... kytička, o které jsem nikdy neslyšela :) (foto: Lenka)

My jsme ale územím přírodního parku procházeli už docela pozdě a v hlubokých lesích toho stejně moc na focení není (prostě les, no:)). Cestou jsme procházeli kolem malinkého lesního rybníčku, který je znám pod jménem Charvátův rybník a který zrovna byl plný pulců. :) Zdá se, že nová generace žab bude ve zdejším rybníku zajištěna. :)

Pulci v Charvátově rybníku (foto: Lenka)

Jo vida, hezky jsem se v textu ztratila a ani nevím, kdy jsme vyměnili zelenou značku za modrou. :) Ale modrá nás dovedla zpátky k Dobříši a vyloupli jsme se nad židovským hřbitovem... ale nezapomenu na to krásné podvečerní světlo, které krásně ozařovalo stromy, psy, pampelišky i Dobříš. :))

Rozcestí nad Dobříší (foto: Jirka)

... Funguje to - když tak na tuhle fotku koukám, chce se mi také zívat. Jo a už je to tam! :)) Zvláštní je takové nutkání. :)) Pejska (venčenec) byla toho dne docela unavena, mám dojem, že tohle byla jedna z nejdelších vycházek, na které jsme byli. No a venčitelé byli unaveni také dost. ;) 

Náš unavený venčener :) (foto: Lenka)

Následující dvě fotky mám ráda... No jo, proč se tu tak nesamopochválit... A co, proč ne, když je to napůl můj blog. ;) Ono je to asi tady na blogu někdy vidět, že mě baví zrcadlení v loužích a zvláštní hrátky se světlem a stíny. ;)

Industry (foto: Lenka)

Pampeliškové pápěří (foto: Lenka)

Poslední fotka je hodně průmyslová a paneláková. No, Dobříš už jiná nebude, co se dá dělat... Asi jsou na světě hezčí místa, ale jsme tu prostě doma. :)

Výhled na Dobříš z Větrníku (foto: Jirka)

Další informace:
- O altánu v bývalé královské oboře (stránky Příbramského deníku); článek o Královské stolici (stránky brdy.org - od Tomáše Krumphanzla); Přírodní park Hřebeny na wikipedii