Dobříš - jarmark a něco málo z historie...

Každá druhá sobota v měsíci je na Dobříši ve znamení jarmarku regionálních produktů, takže sobota 14. května nebyla výjimkou. :) Ale výjimkou bylo, že jsme na trh vyrazili společně s Jirkou, protože to bylo snad poprvé. :)) Součástí květnového jarmarku byla i "férová snídaně", akce, která má podporovat fair trade v zemích třetího světa, takže jsme si koupili tvarohové, makové a povidlové koláčky a přidali jsme se ke snídajícím. :)

Prodávajících tentokrát bylo hodně, dokonce se někteří museli i dělit o jeden stánek. :) Akorát teda zrovna letos si pěstujeme vlastní špenát ve skleníku, tak největší tahoun loňského jara se letos nekonal. :) Pro mě byly favoritem zase kozí sýry z farmy Čapí letka.

Prodej květin a keříků

Výtvarný stánek pro děti :)

Ale ne... Favoritem byly jasně čokoládové lanýže od firmy Glaister´s Chocolate, která sídlí v Sedlčanech. Teda, všechny ty pralinky chutnaly naprosto skvěle, museli jsme si domů odnést od každého jeden kousek. :)

Čokoládové lanýže

Šperky

Potom jsme měli ještě pár věcí k vyřízení, ale nezapomněla jsem u toho fotit... Třeba nově opravenou část našeho náměstí, jehož oprava stála zhruba 350 tisíc korun českých. Vlastně jde o to, že město nechalo vykácet šeříkové keře a vybudovat vydlážděnou šikmou plochu... uprostřed toho všeho trůní socha sv. Šebestiána...Socha byla postavena na památku dvou morových epidemií v letech 1713 a 1714, při kterých zemřelo asi 150 osob...

No, velký problém vidím v tom, že tímto kácením se ztratila přirozená clona mezi silnicí a autobusovým nádražím - takže teď jsou všechny chlouby dobříšského náměstí vizuálně propojené... :/

Průhled na náměstí...

No nic... oprava radnice se povedla, takže alespoň z něčeho může mít dobříšský občan radost... ;)

Radnice a jarmark

Zákoutí za radnicí...

Kulturní dům Dobříš v této budově sídlí od roku 1955, předtím ale budova sloužila jako synagoga a také jinak vypadala. Tuto budovu koupila židovský obec v roce 1903, v roce 1904 byla dokončena oprava a synagoga byla vysvěcena. Ale během druhé světové války nebylo Židům ani jejich stavbám přáno, budova byla zničena a chátrala až do doby, kdy tu byl otevřen zmíněný kulturní dům. O čtyři roky později byla z budovy odstraněna věž a zůstala tak jenom kostka... V posledních několika letech prodělal dům zdařilou rekonstrukci, během které byla změněna barva z hnědavé na modrou... Ale zásadnější bylo umístění dvou původních desek s hebrejskými nápisy do průčelí budovy.

Kulturní dům Dobříš

Budova Základní umělecké školy (čp. 69) byla původně statkem, ale v roce 1986 byla budova zrekonstruována a byla sem umístěna lidová škola umění... Jojo, také jsem do ateliéru v podkroví chodila na výtvarnou výchovu. :))

Lidová škola umění

... Ještě jednou čokoláda - sladká tečka na závěr. :)) ... Nugát je nedostižný... a čokoláda s čili dost zajímavá. :) Každopádně se dost těším na příště! :))

Další informace:
- Stránky Jarmark regionálních produktů na facebooku

Hrnčířské a řemeslné trhy 2011

Květen = Jarní hrnčířské a řemeslné trhy v Berouně... Už třetí rok pro nás tohle slovní spojení platí. Nemohli jsme tuhle akci vynechat - tím spíš, že jsme potřebovali koupit hrnečky do našeho společného bydlení. :) Vypravili jsme se sem v sobotu, protože jsme se báli, aby ostatní návštěvníci trhů nevykoupili to nejlepší. :)

Nejprve jsem byla (opět) trochu zoufalá, když jsem procházela mezi stánky a nemohla jsem si vůbec vybrat - jeden hrneček byl hezčí než druhý a člověk by si domů nejraději odnesl úplně všechny... ale to by se do té naší nové kuchyně už nic jiného nevešlo. :))

Jeden ze vchodů na berounské náměstí

Děti se učí s hrnčířským kruhem :)

Napadá mne, že jsme tu už potřetí a vlastně jsem tu ještě nenapsala nic o historii Berouna jako města. První zmínka o Berouně je z roku 1265, ale místo bylo osídleno už dříve... Brzy poté ale význam města poklesl a za Václava II. muselo být znovu vystavěno, z té doby pocházejí i zbytky hradeb, které se zachovaly v některých místech Berouna. Název města Beroun je odvozen od německého pojmenování severoitalské Verony (tedy ze slov Beronia nebo Bern). Hm, kdo by to byl řekl, že středočeské město bude mít nějakou spojitost se severní Itálií. :) Docela se mi líbily některé starší domy, které stojí kolem náměstí... Vlastně jsem si jich nikdy dřív moc nevšila, asi jsem měla oči jen pro hrnečky. :)

Historický domek v boční uličce

Jako v minulém roce jsme se šli podívat až do dolní části náměstí a chtěli jsme jít ještě kousek dál, ale když jsme procházeli kolem Dolní neboli Pražské brány, zjistili jsme, že je otevřená (dokonce zdarma), a tak jsme se vypravili nahoru. Pražská i Plzeňská brána byly součástí městského opevnění a je dobře, že se obě zachovaly do dnes... Na Plzeňské bráně jsme byli už před dvěma lety, kdy jsme také jen tak náhodou šli kolem. :))

Brána byla postavena naproti brodu přes řeku Berounku ve směru od Prahy (což není těžké uhodnout z názvu,který je dnes pro bránu používán :) ) ve 13. století. Brána byla v roce 1421 poškozena, stavební úpravy prodělala v roce 1846 a poslední opravy proběhly v roce 2004, kdy byly opraveny na příklad i korouhvičky s českým lvem. V korouhvích byly nalezeny kovové schránky z dopisy (z let 1846, 1892 a 1936 - k nim byl přidán i nový z roku 2004, který podepsali starosta, místostarosta a tajemník Berouna). V prostoru brány je od roku 2001 výstavní síň, která je roku 2003 nese jméno fotografa, který se v Berouně narodil - Výstavní síň Jiřího Jeníčka.

Pražská brána

Ovšem většina lidí nahoru šplhala kvůli hezkému výhledu - zajímavé bylo pozorovat mravenčení lidí na náměstí, ale je škoda, že nejzajímavější výhled byl proti sluníčku, ale i tak byl pohled na další berounské dominanty pěkný (např. kostel Jakuba st., rozhledna Městská hora nebo druhá z bran - Horní neboli Plzeňská).

Výhled z Pražské brány na náměstí a hrnčířské trhy

Docela starý vzkaz... :)

Vedle brány býval domeček pro ponocného, ve věži bydlel hlásný a někdy ve věži bylo dokonce vězení. Pod krovem byl zvon, který sloužil jako poplašný v době nečekaných událostí. Zajímavé je i kruhový otvor, kterým je vidět z prvního patra na cestu vedoucí pod klenbě průjezdu, a který sloužil jako výtah, ale měl i svou obrannou funkci v dobách obležení města.

Mohutné trámy tvoří střechu Pražské brány

Byla to nečekaná návštěva zajímavého místa... klidně více takových. :) Pak jsme si koupili trdlo a šli jsme se podívat na lávku přes Berounku, odkud je hezký pohled na Berounku, překvapivě. :))

Berounka v Berouně

Pak jsme se zase vrátili na náměstí - však před námi byla snad ještě více než polovina stánků! :) Pár hrnečků jsme ještě pořídili, ale pak už jsme se jenom procházeli s tím, že teda už máme batohy těžké dost a že už nic dalšího nechceme... Každý rok jsou trhy věnovány jednomu řemeslu - které tvoří jakýsi doprovodný rámec, letos to bylo ševcovské řemeslo, takže bylo k vidění několik stánků s různými botkami. :) Viděla jsem hezké barevné polobotky, ale i plné poctivé boty nebo sandálky z tenkých pásků. Takové botky vypadají lépe, než barevné Crocsy, co? :))

Umění

Bohužel už se čas nachýlil a my jsme se museli vydat zpátky - přece jenom někteří z nás museli ještě do práce, tak nebylo radno s tím otálet. :)

Zbytek městských hradeb

... Při cestě zpátky k autu jsme přemýšleli, kolik jsme si vlastně odnesli těch hrnečků... a došli jsme k číslu devět, které bylo později upraveno ještě o dva další zapomenuté hrnečky - takže celkem jsme jich měli 11, opravdu neuvěřitelné číslo! :)) Asi k nám bude muset chodit hodně lidí na kafe nebo čaj. :))

Další informace:
- Muzea a galerie v Berouně
- Stránky Hrnčířských trhů

Cyklistický výlet po okolních obcích

Jedno dubnové sobotní odpoledne jsme se vydali na vyjížďku na kole.. a samozřejmě jsme si s sebou vzali i naše fotografické přístroje, kdyby se nám cestou naskytla nějaká pěkné scenérie, tak by bylo škoda jí nezaznamenat. :) No, mě se těch scenérií naskytlo mnohem víc, protože jsem si foťák vezla u pasu, ale Jirka ho měl na zádech v batohu, tak byl občas líný si foťák vyndat. :)

Z Dobříše jsme jeli směrem ke Staré Huti a k rybníku Strž, k památníku Karla Čapka na Strži jsme už ale nedojeli, protože kousek před ním jsme uhnuli a jeli jsme dál po modré turistické značce... respektive spíš po cyklotrase č. 308. :)

Louky a lesy za Starou Hutí (foto: Jirka)

Toho dne bylo krásné počasí, sluníčko se pečivě činilo a vytvořilo počasíčko tak akorát na ježdění na kole - takže ani teplo, ani zima. Okolní příroda byla asi spokojená taky, protože všude kolem to všechno pučelo, kvetlo, vonělo. :)

Mě se nejvíce líbily nafialovělé kvítky barvínku menšího (Vinca minor), což je hojně rozšířená kytička, které je často vidět v jarních měsících (kvete od března do června). Dorůstá až 20 cm, má plazivý oddenek a nápadná je také sytě zelenými lístečky, které si udržují barvu i dlouho po utržení - proto je někdy používá jako ozdoby do různých květinových vazeb. :) Barvínek menší přirozeně roste ve světlých listnatých lesích, křovinách nebo na skalách, ale často je vysazován i na hřbitovech, parcích, zámeckých zahradách atd.

Květ barvínku (foto: Lenka)

Na rozcestí u Čtvrtého hamru jsme se odpojili od modré značky a chtěli jsme jet po žluté značce. Chvíli to bylo v pohodě, ale najednou koukáme a žlutá nikde. :) Takže jsme se chvíli s kolem museli projít po lese, než jsme zase žlutou našli. :) Ale i tak si říkám, že je dobře, že jsou v přírodě vyznačovány cyklostezky i trasy pro turisty... Mám dojem, že používání turistických tras s kolem je občas slušně řečeno o ústa. :))

Stromy v květu (foto: Lenka)

Žlutá nás nakonec dovedla na rozcestí se silnicí kousek nad Kozími Horami. Kozí Hory byly dříve samostatnou vsí, ale od roku 1960 patří k městu Nový Knín, které odsud leží kousek po proudu říčky Kocáby, které tu tvoří svažité údolíčko... no, chytře jsme si to sjeli dolů a pak jsme museli zase šlapat nahoru. :)) Ve vyšších partiích vesnice stojí malá kaplička sv. Anny, která byla postavená v 19. století.

Kaplička nad Kozími Horami (foto: Lenka)

Z Kozích Hor jsme jeli po silnici přes ves Hranice, která rovněž patří pod Nový Knín a o kus dále jsme se zase napojili na modrou turistickou značku a cyklostezku č. 308. Pak jsme dorazili do Chramiště, které rovněž patří pod Nový Knín. Vesnička je to malinká, je tu trvale hlášeno asi 34 obyvatel, ale nám se tu docela líbilo. I když možná to bylo tím, že nám ves osvětlovalo měkké podvečerní světlo a za vesnicí prosvěcovala žlutá řepková pole... i když objektivně řečeno - asi tu nic moc pěkného není. :)

Chramiště (foto: Jirka)

Řepkové pole (foto: Lenka)

Dále jsme pokračovali na Dražetice, které už patří do katastru Borotic. :) Zastavili jsme se u ohrady s kobylami a koukli jsme se na ně. Je trochu škoda, že o těchto malých vesničkách se na internetu nedá nikde nic moc najít. O Dražeticích jsem se dozvěděla akorát, že zdejší kaplička hranolového tvaru je z roku 1760.

Cestou dál jsme se dostali už na dohled rozhledny na Veselém vrchu, za kterou jsme už tušili Vltavu. No a to jsem se snažila nemyslet na to, jak daleko ještě jsme od Dobříše. :) Ale krásně zbarvená obloha mi pomáhala na vzdálenosti zapomenout. :)

Zapadající slunce (foto: Lenka)

Do Borotic to byl kousek, hlavně z kopečka dolů. :) Borotice jsou v historických pramenech poprvé zmiňovány v roce 1207, takže před pár lety zdejší obyvatelé oslavili 800 let od založení obce. Z památek tu najdete kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl původně gotický, ale později byl barokně přestavěn. Dále tu jsou pošta, škola, fotbalové hřiště, ale hlavně - hospoda. :) No, uvědomuji si, že jsem teď trochu zlá, ale hospod v tomto kraji skutečně moc nepotkáte. ;)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Boroticích (foto: Lenka)

Poslední pohled na krvavý západ slunce... a pak ještě několik kopečků, projet Drhovy, Rybníky a kolem Budínku do Dobříše. :)

Ohnivé slunce (foto: Lenka)

Ke konci jsme už na cestu moc neviděli a domů jsme dorazili za úplně tmy a s bolavýma nohama, ale byl to pěkný cyklo-foto výlet. ;)

Další informace:
- oficiální stránky obce Borotice

- cs.wikipedia - části Nového Knína: Kozí Hory, Hranice, Chramiště; a pod Borotice patřící Dražetice

Skleník Fata Morgana a naučná stezka kolem botanické zahrady

Už několik let jsem vždycky v dubnu a začátkem května závistivě koukala na plakáty s velkými motýly, které visely všude možně po Praze. Až letos jsem se konečně dostala k tomu, abych se na výstavu tropických motýlů v Botanické zahradě v Troji šla podívat. :)

Jirka celou dobu neuznal za vhodné foťák vyndat z batohu, takže fotodokumentace zbyla na mě a proto tu opět nebude, kdo z nás fotku pořídil, to bych se moc opakovala. ;)

My jsme navštívili skleník Fata Morgana (kde jsou i motýli), který je unikátem v rámci České republiky - má esovitý tvar a je 17 m široký a 130 m dlouhý. Skleník je rozdělen do tří samostatných částí, kde je různá teplota a vlhkost vzduchu, což má simulovat rozdílná klimatická pásma. První část představuje aridní tropy až subtropy, prostřední část je největší a představuje tropický nížinný prales a konečně v poslední části jsou podmínky nastaveny tak, aby co nejvíce připomínaly prostředí vysokých hor.

Skleník Fata Morgana

Je zakázáno na motýly sahat... což je jasná věc, protože už od pohledu je tato krása hodně křehká. Akorát motýli se tu jaksi trápí sami - viděli jsme jich hodně, jak se snaží vyletět ven a křídly tloukli do oken a nakonec byli hodně potrhaní. Ale je jasné, že jim v tom "snažení" není třeba pomáhat. :)

Co se nesmí...

Motýli na výstavu v botanické zahradě jsou nakupovány v motýlí farmě ve Stratfordu nad Avonou (Stratford-upon-Avon) ve Velké Británii... Mimochodem, je to město, kde se narodil William Shakespeare. No, abych byla přesná, nenakupují se motýli, ale jejich kukly, které sem jsou dopraveny letecky zamotané do vaty, aby se jim při transportu nic nestalo.

Kukly jsou v botanické zahradě vybaleny, zbaveny vláken vaty a potom jsou nalepeny na větvičky a umístěny do nížinné části skleníku. V přírodě si housenky před zakuklením vytvoří přichycovací vlákno (tzv. opasek), kterým se pevně přichytí k podkladu, ale v botanické zahradě to za ně musí udělat pracovníci. :) Ve vyhřívaných vitrínách se zanedlouho motýli vylíhnou, musí ale ještě počkat, než se jim do křídel napumpuje lymfa, teprve potom jsou křídla ztvrdlá a oni mohou létat. A pak dělají radost návštěvníkům... No, je to prostě byznys jako všechno, ale na druhou stranu lepší než koukat na motýli se špendlíky v muzeu...

Samec druhu Papilio memnon

První částí skleníku je polopoušť. V zimě jsou tu teploty mezi 16-18°C, ale v létě díky slunečnímu záření je tu až 30°C. Část podloží skleníku je původní skála, co tu byla, zbytek je dostavěn. Rozloha této části je 450 čtverečních metrů a je rozdělena do tří částí - polopoušť jižního Mexika, suchý australský buš a rostliny z jihu Afriky, doplněné o floru zajímavých ostrovů (Madagaskar, Kanárské ostrovy). No jo, jenže už tady poletují motýli, takže rostlinám člověk nevěnuje moc pozornosti, škoda. :) V této první části je také dost husto co se návštěvníků týče, takže není radno se tu moc dlouho zdržovat.

Expozice polopouště jižního Mexika

Do druhé části se prochází podchodem, kde jsou instalovány informační panely o motýlech. Pak je tu také tropická jezera, kterými se nejprve prochází skleněným tunelem a pak se na ně dá koukat i shora. Když jsme vylezli z podchodu, ocitli jsme se ve druhé části, která je věnovaná tropickému deštnému pralesu. Tato část má 900 čtverečních metrů a je tu udržována teplota nejméně 22°C a vlhkost nad 80%. Rostliny jsou opět uskupeny do několika skupin podle domovských lokalit. Vidět tu můžeme části věnované Austrálii a Tichomoří, Africe a Madagaskaru, Jižní Americe, Střední Americe, Vietnamu, Sundským ostrovům a Filipínám. No, i tady jsme si více všímali motýlů než rostlin. ;)

Spodní strana křídel druhu Morpho peleides

Výtrusy na spodní straně listů mě neznámé rostliny

Nejsem si úplně jistá, jestli jsem správně určila zde uvedené druhy motýlů... Někdy člověk opravdu neví, zvlášť když motýlí křídla vypadají úplně jinak z horní a spodní strany. :) Ale jo, chápu, že jim ty mimikry k něčemu asi budou... ;) 

Druh Morpho peleides

Docela mě pobavil pohled do jednoho z kočárků, které jsme tu viděli. :) Nějaké batole se na výstavu vybavilo celkem stylově a mělo s sebou plyšového motýlka. :) A také jsem tu viděla pár slečen, co měly tričko s motýli. Chválím. ;) ... Já jsem měla na tričku jenom vážku, tak to se nepočítá. :))

Také motýl :))

Ve skleníku je několik barevně označených míst, kam pracovníci botanické zahrady pokládají třeba banány a další ovoce. Sem se pak motýli slétávají a my jsme je tu mohli pozorovat, jak svačí. :) Jednu vadu na kráse to mělo - kolem lehce zahnívajícího ovoce byla spousta mušek octomilek... a k tomu příslušný smrádek. :) Ale i tak je to hodně zajímavé pozorovat motýlí sosáky, jak se činí. :)

Motýlí občerstvovna :)

Občas lze mezi motýli najít i pár, co se páří. :) Později jsou pak na listech dokonce nalézána vajíčka motýlů... Ale řekla bych, že se tu stálá populace asi jenom tak nevytvoří.

Motýlí láska

Zástupce rodu Papilio

Tak najdou se tu i rostliny, kterých si nelze nevšimnout... Třeba tahle růžovka je úžasná kvůli svým obřím květům. A oproti motýlům má jednu nespornou výhodu - nikam při focení neuletí. :) Rostlina Medinilla magnifica pochází z Filipín (roste na ostrovech Luzon a Mindoro). V přírodě dorůstá až pět metrů, ale je schopná růst i epifyticky na stromech. Listy jsou velké až 40 cm a mají souběžnou žilnatinu, květy jsou opravdu nádherné a my jsme je zastihli v nejpříhodnější dobu, řekla bych. Největší jedinec v České republice je asi třicetiletý kousek v botanické zahradě v Teplicích.

Růžové květy rostliny Madinilla magnifica

Tady někde jsme se už dostali k šestimetrovému vodopádu, který tu byl uměle vybudován (jak jinak). :) Tohle jsou oblíbené prvky ve sklenících botanických zahrad a je pravda, že docela ozvláštňují expozici. Kousek od vodopádu jsem vyfotila motýla druhu Idea leucone, který se báječně určuje, protože má bíločernou vnější stranu křídel... ale neptejte se mě, jak vypadají křídla uvnitř! :)

Druh Idea leuconoe

V této části skleníku je i vyhlídková terasa, na které jsou po dobu motýlí výstavy umístěny vitríny s kuklami a informační cedule o motýlech a atlas jednotlivých druhů, které lze ve skleníku spatřit. I když teda já tam několik motýlů nenašla, ale možná jsem jenom pidlooká. ;) Okolo terasy jsou všude zmuchlaní čerstvě vylíhlí jedinci. Je to zajímavé si uvědomit, jak vypadají ty krásné barevné létací květinky hned poté, co se vylíhnout... :)

Sušení křídel druhu Caligo memnon

Kuklení

Na jednu stranu se na terase noví motýli "rodí"... na stranu druhou v téhle části bylo vidět nejvíc motýlích mrtvolek. Hodně z nich se jich tu tluče křídly o sklo skleníku... a marně. Mám dojem, že i ten černožlutý fešák na následující fotce už nežil.

Možná je to druh Papilio cresphontes, ale nejsem si jistá

Poslední část skleníku představuje prostředí vysokých hor v tropickém a částečně i subtropickém klimatickém pásu. Na 350 čtverečních metrech tu rostou horské rostliny z Asie, Afriky a Ameriky, samostatně je tu vyčleněna flora stolových hor ve Venezuele. Vlhkost vzduchu je tu udržována nad 80% a teplota je specifická rozdíly mezi dnem a nocí. Ve dne tu bývá 18-22°C a v noci jenom 10°C.

Masožravá rostlina - láčkovka

Uvnitř už přece jenom bylo velké horko, tak jsme byli rádi, že jsme už šli ven. Akorát je škoda, že jsme neměli více času, abychom se porozhlédli i po venkovních expozicích... Tak nám to zbylo na někdy jindy. Jojo, skleník Fata Morgana je sice pěkný, ale já mám pořád ještě živé v paměti několik skleníků v londýnské botanické zahradě Kew... A to se pak opravdu nedá srovnávat. ;) 

Pohled do koruny vzrostlých jírovců

Šli jsem se projít po naučné stezce, která okolím botanické zahrady vede a je dlouhá asi 3 km a je na ní deset informačních tabulí. První část cesty jsme vystoupali k dětskému hřišti, kolem je světlý listnatý les, rostou tu hlavně duby a lípy. O kus dál jsme došli k hranici přírodní památky Salabka vyhlášené v roce 1981 na území ani ne jednoho hektaru. Chráněný je tu svah s výchozy buližníku a břidlic, na který je vázáno stepní společenstvo rostlin. Na kyselých buližnících roste vřes obecný (Calluna vulgaris), spolu sním je tu metlička křivolaká (Avenella flexuosa). Oproti tomu na podkladu břidlic roste hlavně válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca), kostřava žlábkatá (Festuca rupicola). Vždycky mě takové místo v centru velkého města překvapí. :)

PP Salabka

Dál jsem pokračovali po cestě mezi světlým listnatým lesem - to je taková jarní klasika, to tu musí být vidět každý rok. :) Jo a vida - zapomněla bych, ani bělostné květy nesmí chybět... :)

Krásné svvětlé lesy nad botanickou zahradou

Kvetoucí višně... či třešně? :)

Naučná stezka nás zavedla na území další přírodní památky, jmenuje se Havránka a její území je rozděleno na dvě části - my jsme prošli zatím tou první. Jde o údolí potoka Haltýře. Chráněno je tu několik pramenů, které měly ještě před výstavbou bohnického sídliště pitnou vodu, ale rozbory z poslední doby ukázaly stopy těžkých kovů a bakterií. V mokřadní vegetaci u pramenů rostou sítina sivá (Juncus inflexus) a vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), dále pak přeslička bahenní (Equisetum palustre), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), devětsil bílý (Petasites albus) aj. Přírodní památka Havránka zaujímá území o rozloze 4,2 ha a byla vyhlášena v roce 1982. 

Od údolí Haltýře se naučná stezka strmě zvedá a zavedla nás k další přírodní památce pojmenované Velká skála. Jde o výchozy buližníkových hornin v řídkém borovém lese. Území o rozloze 1,8 ha je chráněno už od roku 1968. Je odsud ale pěkný pohled na město pod námi... :)

Výhled od PP Velká skála

Pak jsme se už po cestě vraceli zpátky k řece... Cesta vedla chvíli lesem a pak podél luk a zavedla nás k druhé části PP Havránka, která je nazývána Pustá vinice. Myslím, že to tu je velmi oblíbené místo a vůbec se není co divit, je odsud krásný pohled na trojský zámek, Vltavu a zástavbu na jejím druhém břehu. Moc pěkné místo to je. 

Impozantní výhled

Podloží Pusté vinice je tvořeno břidlicemi, buližníky a ty jsou překryté vátými písky a sprašemi, což se odráží i na floristické pestrosti lokality. Dříve se tu pěstovala vinná réva, později se tu vyvinulo vřesoviště, které je dnes ošetřováno pravidelně stádem ovcí, jinak by hrozil zánik této výjimečné lokality a to by byla škoda. :) Na buližnících roste vřes obecný (Calluna vulgaris), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), zvonek okruohlolistý (Campanula rotundifolia), kyselka obecná (Acetosella vugaris) a řebříček obecný (Alchemilla milleifolium). Na chudých půdách vyvinutých na šterkopískové říční terase hojně roste paličkovec šedivý (Carynephorus canescens). Dále jsou tu společenstva teplomilných keřů s hlohy, duby a trnkami. Místy jsou vyvinuta společenstva stepí a skalních stepí.

Pustá vinice

Vřesoviště na lokalitě Pustá vinice

Musím říct, že tohle je moc pěkně udělaná naučná stezka, která vede zajímavými místy... akorát mě dost štvaly informační panely, které byly postříkané spreji a text nešel přečíst. Musel to být fakt odvaz něco takového zničit... :/

Původně jsme dole chtěli počkat na autobus, ale bylo krásné počasí, tak jsme si to rozmysleli a přešli jsme po lávce na druhý břeh Vltavy. Tam jsme se ocitli ve Stromovce neboli Královské oboře, které k mému překvapení také patří mezi chráněná území, je to přírodní památka. :) Dnes je to jeden z nejoblíbenějších pražských parků, ale původně toto místo bylo založeno jako obora pro zvěř, bylo to v roce 1268 za Přemysla Otakara II.

Stromovka

Ve stromovce je několik významných staveb a také je tu soustava malých rybníčků, které jsou napájeny vodou z Rudolfovy štoly, která byla pro tento účel proražena. Rybníky tu byly vybudovány za Rudolfa II. a měly sloužit k chovu pstruhů a vodního ptactva. Největším rybníkem je Rudolfův rybník, dále jsou to Zelený rybník, Šesteráček a Rozínek.

Rudolfův rybník

Nejen krade, ale ještě je pyšná?? :)

Škoda, že už bylo tak pozdě a že jsme byli unavení. Stromovka má určitě mnoho zajímavých zákoutí, která jsme neobjevili. :) Ale to až někdy jindy... Lidé bydlící kolem se docela mají, když mohou trávit svůj volný čas na takovém místě.

My jsme se nejkratší cestou proháčkovali parkem. Šli jsme kolem Planetária a Pražského výstaviště, kde jsme vyjeveně koukali na atrakce na Matějské pouti (nejsem fanouškem tohoto druhu zábavy a mám svůj žaludek ráda na místě, kde normálně je:))... Na výstavišti jsme nasedli na tramvaj a byli jsme skutečně rádi, že nás dovezla na autobus a ten pak domů. Nožky bolely dost po takovém dlouhém ťapání. :)

Další informace:

- oficiální stránky Botanické zahrady Praha Troja

- cs.wikipedia - Botanická zahrada, PP Salabka, PP Velká skála, PP Havránka, PP Královská obora (Stromovka)