Památky Londýna - III. den

Ráno jsme chtěli vstát tak, abychom v klidu stačili vidět velký tyjátr před Buckingham Palace, ale samozřejmě jsme vyrazili pozdě a cestou jsme ještě trochu fotili... Cestou jsme šli kolem Wellington Arch, což je vlastně první zajímavější památka, co jsem z Londýna viděla... Trochu nostalgie. :)

Wellington je památník vítěze bitvy u Waterloo. Samotný památník je jezdecká socha. Nicméně, zajímavější je Wellington Arch. Wellington Arch - vítězný oblouk, který na svém vrcholu nese bronzovou sochu, která je největší v Evropě a znázorňuje anděla míru... Bitva u Waterloo proběhla v červnu 1815 nedaleko Bruselu - byl poražen Napoleon Bonaparte spojenými vojsky Pruska, Belgie, Holandska a Velké Británie. Spojenecká vojska byla vedena vévodou z Wellingtonu a generálem Blücherem.

Obě památky se nachází v malém zeleném plácku obkrouženém ze všech stran silnicemi s hustým provozem. A když říkám hustý provoz, myslím hustý provoz... :) Ale zase na druhou stranu, mají tu i přejezdy pro koně (nebo přechody pro koně??). :))

Wellington Arch (foto: Jirka)

... za plot jsme se dostali! :) Naštěstí jsme byli na té správné straně spolu s asi milion šesti dalšími lidmi, kteří se různě věšeli po lampách, plotech, bránách a odpadkových koších! Jenom aby viděli, co se to děje... :) Musela jsem se docela smát, jak jsme my lidé tupí a civíme na něco, protože někdo předtím napsal, že to asi bude velká londýnská atrakce... Když on ten pravý Londýn je přece jenom trochu jinde! ;)

Výměna stráží před Buckinghamským palácem (foto: Jirka)

... co všechno lidé neudělají pro malý výhled... :) (foto: Lenka)

Ne ne a ne, prostě ten Buckinghamský palác není ničím až tam moc zajímavý! O tom mne nikdo nepřesvědčí! :) To už mám radši mnohem a mnohem víc koberce kvetoucích rostlin, které jsou vysázeny v trávníku. :) Asi nejlepší jsou narcisy... i když to bude možná tím, že jsem jiné květiny moc kvést neviděla, přece jenom jsem odjela z Londýna moc brzy...

Buckingham Palace, ještě jednou (foto: Jirka)

Žlutý koberec (foto: Jirka)

Protože nás ten šrumec před Buckinghamským palácem přece jenom ani moc nezajímal, chtěli jsme jít dál, ale do cesty nám přišla jízdní formace, která jela od Horse Guard Parade. :) Inu, to bylo docela štěstí, že to davy lidí nečekaly a my na ně měli dobrý výhled. :) Místo koníků šli zase v protisměru stráže od Buckinghamu... teda opravdu mi není jasné, kdo tyhle uniformy se škrtidlem na bradu vymyslel, chudáci chlapi! :)

Vojáci na koních jedoucích k Buckinghamskému paláci... (foto: Lenka)

... a stráže jdoucí k Horse Guard (foto: Lenka)

... No a když bylo po všem, přijel zametací vůz a hezky všechny koblížky smetl a uklidil, aby si sličné turistky nezašpinily podpatky. :)

Jasně, po koních je třeba hned uklidit!! :)) (foto: Lenka)

Kvetoucí St. James´s Park lákal k procházce, tak proč toho nevyužít. :) Ale už jsme tu jednou šli, tak jsme se tu zase tak moc nezdržovali, protože jsme chtěli dojít ještě jinam. :)

Strom v St. James´s Park (foto: Jirka)

St. James´s Park (foto: Jirka)

Holub (foto: Lenka)

Došli jsme k Horse Guard Parade, což je původní kolbiště patřící k Whitehall Palace, kde se za Jindřicha VIII. pořádala rytířské turnaje. Dodnes se tu pořádá každoroční velká přehlídka na oslavu královniných narozenin... Teda jako by monarchie i bez toho nestála dost peněz. :)) Přehlídkové prostranství je lemováno množstvím památníků a trofejí, včetně soch polních maršálů Kitchenera, Robertse a Wolseleyho,tureckého děla vyrobeného v roce 1542, které bylo ukořistěno v roce 1801 v Egyptě a Kádizského památníku.

Pomník před Horse Guard Parade (foto: Jirka)

Toto prostranství sousedí s budovami, v jedné z nich sídlí The Household Cavalery Museum. V muzeu se dá dozvědět mnoho informací o tom, jak probíhají slavnostní přehlídky a oficiální akce kavalerie. Ano, toto muzeum je další z míst, která jsem v Londýně nenavštívila. :)

Z druhé strany této budovy jsou dva jezdci s koňmi na stráži. Konící se nestydí dělat koblížky i na čestné stráži, tak jich pod jejich kopyty vždycky několik je. :) Hoši v uniformách mají opět kamenné obličeje a helmu nasazenou proklatě hluboko do čela. Nicméně jsou jedni z nejfotografovanějších v Londýně, protože se smí stoupnout přímo vedle nich :) Ale takovou fotku jsme si rádi odpustili. ;)

Horse Guard :)) (foto: Lenka)

Cestou od koníků jsme procházeli zase jednou z půvabných zahrad, tentokrát to byly Whitehall Gardens. Tyto zahrady leží mezi komplexem budov Whitehall a nábřežím Temže. Kousek odsud jsme narazili na pomník letcům z druhé světové války, mezi kterými byly uvedeni i ti z Československa.

Never in the field of the human conflict

was so much owed by so many to so few. 

Winston Churchill

Ještě jednou jsme prošli kolem Houses of Parliament a dále jsme šli po nábřeží směrem k London Eye.

Houses of Parliament & Big Ben (foto: Jirka)

Pod London Eye nás chytl docela silný déšť, takže jsme na kolo nešli, i když bychom si asi dali říct, kdyby bylo pěkné počasí a nehrozilo, že výhled z kola bude celý zamlžený a uplakaný... To by byla přece jenom škoda peněz. Radši jsme přešli most a šli jsme se schovat do National Gallery. :) Chtěla jsem se ještě podívat na známé obrazy, které jsem v galerii nestačila vidět... jako že jich byla většina. :)

National Gallery byla založena v roce 1824. Jádrem kolekce se brzy staly obrazy italských mistrů z 15. a 16. století. Galerie vystavuje asi 2000 děl z let 1250 až 1900 (až v roce 1966 bylo rozhodnuto o hraničním roku a tak se část sbírky přesunula do Tate Gallery). Stavba budovy galerie byla zahájena v roce 1837 Wiliamem Wilkinsem. Prostor byl stále malý, aby se do něj vešly všechna díla, ale dalšímu rozvoji bránila budova chudobince. Po jejím zboření bylo mezi lety 1872 až 1876 dostavěno rozsáhlé východní křídlo. Nejnověji bylo dostavěno tzv. Sainsburyho křídlo (z r. 1991). Autorem této dostavby je postmoderní architekt Robert Venturi. V tomto křídle jsou vystaveni renesanční mistři.


Viděli jsme slavná díla, jejichž autory byly např. Rembrandt, Peter Paul Rubens, Edgar Degas, Paul Cézanne, Cloude Monet, Vincent van Gogh a dalších. Největší tlačenice byla v sále, kde byly vystaveni impresionisté a především Slunečnice od Vincenta van Gogha. :) Je to docela fajn pocit koukat z půl metru na tak slavné obrazy! :)

Pohled od Národní galerie k Big Benu :) (foto: Lenka)

Když jsme opustili galerii, už nepršelo a obloha se dokonce protrhala a vypadalo to prostě mnohem lépe. :) Jenom pro pořádek sem dáváme ještě fotku galerie za bílého dne. :) Toho dne se na Trafalgaru odehrávala velikonoční hra s ukřižováním Ježíše... Na to jsme se teda opravdu koukat nemuseli a raději jsme prchli o kus dál... :)

National Gallery (foto: Jirka)

Kousek za Trafalgar Square je londýnská čínská čtvrť. Zdejší čínská čtvrť (tzv. China Town) je největší akumulací čínských obyvatel mimo samotnou Čínu. Historie čínské čtvrti v Londýně sahá do počátku 20. století, kdy na tomto území byla soustředěna čínská komunita. V této době tu asi nebylo úplně radno se pohybovat, protože oblast byla známá svými opioými doupaty... V roce 1934 prošla čtvrť rozsáhlou rekonstrukcí, kdy byla řada domů i zbourána, ale většina původních obyvatel tu zůstala a jejich rodiny tu žijí dodnes. V dnešní době je tato čínská čtvrť známá svými obchody a restauracemi, ale legálně tu žije jenom málo stálých obyvatel. Vchody do čínské čtvrti se dají snadno rozpoznat podle vstupních bran, kterých je tu hned několik.

China Town (foto: Jirka)

Jinak je tu mnoho čínských restaurací, však jsme viděli mnoho podivuhodně vyhlížejících zřejmě živočichů vystavených ve výlohách. :) Byli jsme srabi a nic jsme si nedali, naše škoda, co? :) ... Koukala jsem ale jak blázen na to, jak funguje místní zásobování. ;) Pán se zřejmě s tou krabičkou nechtěl dřít... Ale kdybyste slyšeli ten děsný randál, co vydával ten vozík drncající přes dlažbu... :)))

Pán se v práci hrozně nadře! (foto: Lenka)

Jirka sem moc chtěl a nedbal mých upozornění, že je to tu hrozné. :) Kdo chce kam, pomozme mu na Picadilly Circus. ;) Jelikož jsem už věděla, do čeho jdu, nemusela jsem se cítit překvapena... Ale Jirka si možná mohl říkat, jestli je to skutečně ono... :) Ano! Bohužel Picadilly Circus je jedním z dopravních uzlů Londýna, podle toho to tu taky vypadá. Děsný hluk. Náměstí je zřejmě slavné pro své neonové reklamy na severní straně náměstí... Nebo Shaftesbury Memorial Fountain se sochou Anděla křesťanské charity (známé spíš pod názvem Eros)? Ale jo, tak splněno Jirka měl a mohli jsme jít rychle dál. :))

Romantické Picadilly Circus :D (foto: Jirka)

Cestou jsme se zastavili pro něco malého k jídlu. No jasně, že pro klasické sandwiche, ty se dají dobře jíst i za chůze. :) Vedla jsem totiž Jirku k hezkému malému parčíku - Berkeley Square Gardens. Tady jsme už v lednu s Monikou neodolaly a slunily jsme se na lavičce. :) Mimochodem, lavičky jsou ve zdejším parku (vlastně i v dalších parcích) někomu věnovány... Dost často asi tak - věnováno tomu a tomu/té a té z lásky, protože tady na té lavičce tak a tak dlouho tak rád sedával/a ... A nebo protože tady jsme se zasnoubili... Nebo tak. Romantika, co? :) Jak je možné, že lavičky v Praze jsou hlavně pokálené od holubů?? :)

Berkeley Square Gardens (foto: Jirka)

Pak jsme se trochu ztratili,  přece jenom jsem v této části Londýna neznala každou uličku, ale šťastně jsme se našli a vyloupli jsme se u Grosvenor Chapel. Základní stavební kámen kaple byl položen už 7. dubna 1730 a o rok později byla stavba zpřístupněna veřejnosti. Mimochodem - natáčely se tu svatební scény z filmu Láska Nebeská. :)

Grosvenor Chapel (foto: Jirka)

Pak už jsme se ocitli v Hyde Parku, kde tradičně kvetly narcis a mnoho lidí joggovalo. :) A tady jsme už nic moc zajímavého neviděli, spíš jsem se procházeli směrem domů... až do chvíle...

Podvečer v Hyde Parku :) (foto: Lenka)

... než jsme potkali mlsné veverky a rozhodli jsme se, že se s nimi podělíme o kousek naší svačinky. :) To je vždycky velká atrakce pro kolemjdoucí lidi. :) Ty mršky drzé jsou ochotné si přijít až ke mně a vzít si z ruky kousek müsli tyčinky. :))

Mlsná veveřice s naší müsli tyčinkou (foto: Lenka)

Kachna v Hyde Parku (foto: Lenka)

Cestou jsme se ještě zastavili na Imperial College, aby se Jirka podíval, kam jsme chodily s Monikou do školy... ale protože se blížily Velikonoce, byla zavřená knihovna, která jinak má otevřeno non stop... A vlastně v celém kampusu bylo tak nějak mrtvo. :)

Aby toho nebylo dneska málo, vzala jsem Jirku ještě do jednoho muzea - byl zrovna pátek a to měli ve Victoria & Albert Museum (The National Museum of Art and Design) prodlouženou otevírací dobu, takže by byla škoda toho nevyužít. :) Přece jenom takováhle muzea v ČR úplně nejsou, takže to chce nasávat atmosféru i informace, jak se dá. ;)

Muzeum bylo založeno v roce 1852 po úspěšné velké výstavě v roce 1851. Původně zde byly vystaveny exponáty jak uměleckého, tak vědeckého charakteru. V roce 1913 došlo v odtržení obou částí a vznikl tak základ Science Museum. Je neuvěřitelné, že se muzeum nachází na 45 000 m2 a že je zde 145 výstavních sálů a 4 milióny exponátů.

Victoria  & Albert Museum (foto: Jirka)

... No, neodvažuji se říct, kolik jsme viděli exponátů z těch čtyřech milionů, ale tak nějak tuším, že to byl opravdu jenom titěrný zlomeček. :) 

Expozice soch ve V & A (foto: Jirka)

Buddha (foto: Lenka)

Prošli jsme jenom oddělení soch a pak jsme na moment zabrousili do asijského sochařského umění, kde bylo vystaveno mnoho Buddhů. :) A pak jsem už šli radši domů, protože jsme za celý den byli uchození. :) V sobotu nás totiž čekalo velké stěhování - všechny věci za tři měsíce jsem musela definitivně dostat do mrňavého hotelového pokoje. :) A na to bylo potřeba se dobře vyspat! :)

Památky Londýna - II. den

Druhý den bylo ráno hezky, proto jsme po snídani rychle (jak jen to naše velmi pomalé povahy dovolily:)) utíkali na metro, které si Jirka musel samozřejmě dostatečně užít coby člověk dopravy znalý. :)) Myslím, že Londýnské metro je prostě fenoménem. :D

Londýnské metro... tady vypadá docela nevinně :)) (foto: Jirka)

Dojeli jsme na stanici Tower Hill, kde jsme se samozřejmě museli podívat na slavný Tower of London a okolí, dokud ještě bylo osvětlováno silným sluncem. :)

Modřence (foto: Lenka)

Tower of London je vskutku starobylý hrad, jehož historie sahá pomalu až do doby římské. V 11. století nařídil Vilém I. Dobyvatel postavit White Tower, což je nejstarší část hradu a dala celému komplexu i jméno. Jedná se o čtvercovou věž ze které v každém rohu vyrůstá jedna úzká věž... čtyři jsou válcového tvaru a jedna je kvádrová. Zajímavé. :) Tvrz sloužila během své dlouhé historie jako pevnost, pokladnice, zbrojnice, palác, popraviště, mincovna, observatoř, vězení ... Jojo, vskutku bohatá historie. :)

My jsem na návštěvu Toweru neměli čas, já jsem tu byla už s Monikou a strávily jsme tu celý den, takže ani nemělo moc smysl, abychom sem s Jirkou šli jenom na chvíli, když vstupné stojí dost peněz. :) Na následující fotce je pohled na vstupní bránu do hradu.

Tower of London (foto: Jirka)

Velmi mne překvapil pohled na Temži - v tuto hodinu jsem tu zřejmě nikdy nebyla, jinak bych si toho musela všimnout už dřív. :) Prostě tu byl regulérní odliv! :) Hladina byla výrazně nízko, dřív by mne nenapadlo, že ten pokles je tak rapidní. Hladina stoupá a klesá až o šest metrů! :)

Odliv na Temži (foto: Lenka)

Tower Bridge díky tomu dneska vypadal mohutnější a zářil do dálky (všemi svými barvami;)). Nad stavbou mostu se začalo uvažovat ke konci 19. století, kdy se ve východní části Londýna začalo rozmáhat průmyslová výroba. Zároveň ale nemohl být postaven klasický most, protože by se tak nedostaly lodě do hlavního londýnského přístavu. Na architektonický návrh byla vyhlášená veřejná soutěž, z 50 zaslaných návrhů byl nakonec vybrán vítězný - od Horace Jonese. Stavba začala v roce 1886 a trvala po osm let, slavnostní otevření mostu bylo tedy v roce 1894. Na horní části mostu byly vybudovány dvě lávky - které sloužily k pohybu pěších, když byla zvednuta hlavní část mostu při proplouvání lodí. Ty byly uzavřeny už v roce 1910, protože se staly rájem prostitutek a kapsářů. :) Dneska je lze navštívit - jsou součástí prohlídky mostu.

Tower Bridge (foto: Jirka)

Kousek od mostu jsou St. Katharine Docks, ty jsem si pro sebe objevila... Zajímavé místo. Výstavba probíhala od května roku 1827, svůj název dostaly podle nemocnice sv. Kateřiny, která tu stála od 12. století. Hladina nádrže je asi 4 m nad hladinou Temže za přílivu. Okolo byly postaveny sklady, přesto ale doky nebyly dost velké, aby mohly obsluhovat veliké lodě. Za II. světové války byly doky velmi poškozeny německými bombardéry, z této rány se už nevzpamatovaly a v roce 1968 byly mezi prvními zavřeny. Většina okolních skladů byla zbourána a dnes jsou doky využívány k rekreačním účelům, jsou zde kanceláře, byty, obchody a restaurace.

Náměstíčko s červenou budkou a The Dickens Inn (foto: Lenka)

Nejvýraznější ze staveb je tu The Dickens Inn - původní pivovar z 18. století je dnes hojně navštěvovaným pubem.

Místo je tu i pro moderní umění - myslím tím hlavně smaltované desky, které lemují Cloister´s Walk. Jsou to panely vytvořené v letech 1997 - 1998 a jejich autorem je Dale Devereux Barker.

St. Katharine Docks (foto: Jirka)

Kousek z ozdoby Cloister´s Walk (foto: Lenka)

Od doků jsme se vrátili k Tower Bridge a přešli jsme po něm na druhou stranu, kde je nábřeží lemováno převážně novými architektonicky neotřelými budovami. Jednou z takových budov je i London City Hall (Londýnská radnice). Stavba byla navržena Normanem Fosterem a byla otevřena v červenci 2002. Uvnitř budovy je točité schodiště, které vede až na vrchol budovy, které má délku neuvěřitelných 500 m. Na vršku desetipatrové budovy je otevřená vyhlídková terasa, která je volně přístupná veřejnosti... Uáá, to jsme nevěděli, škoda škoda. :)

Kousek z moderního Londýna (foto: Jirka)

Během dne postupně přibývaly mraky, tak jsme se brzy ze slunečného počasí dostali na podmračeno s hrozbou deště. :) Dál jsme pokračovali po nábřeží až ke křižníku Belfast - obrovské lodi, která trvale kotví přímo na Temži. HMS (Her Majesty Ship) Belfast je křižník, který byl na moře spuštěn v březnu 1938, od srpna 1939 byl součástí britského námořnictva (Royal Navy). Po úspěšné akci proti německé lodi, byl křižník už v listopadu téhož roku poškozen a na skoro tři roky z bojů vyřazen. Poslední jeho akce proběhla v roce 1963 (klasifikován jako přístavní loď) a v roce 1971 byl vyřazen z britského námořnictva úplně. Už téhož roku byl křižník dopraven do Londýna a zpřístupněn veřejnosti - od roku 1978 pak patří pod správu Imperial War Museum. Křižník tak už mnoho let slouží jako netradiční muzeum... My jsme ho nenavštívili, tak snad při nějaké další návštěvě Londýna. ;) ... Snad...

Křižník Belfast (foto: Jirka)

Kormorán (foto: Lenka)

Tato část Londýna je tak trochu podivná... Spíše moderní budovy... Plno betonu, skla, železa. Nicméně to k Londýnu asi prostě patří a nemůžu očekávat, že všude budou krásné staré stavby. :) Teda minimálně ty, co přežily požár z roku 1666. Velmi zajímavým prostorem je Hay´s Galleria - jedná se o prostor, který je zastřešen prosklenou střechou, ale přitom je otevřen směrem k Temži. Původně to byly také doky... a dnes jsou tu kavárny, obchody a taky divná "vikingská" loď s veslujícími námořníky. :) Taková kravinka, vhodnější slova pro její popis ale najít neumím. :)

Po London Bridge jsme přešli na druhou stranu řeky, abychom se podívali na The Monument. The Monument je nejvyšší samostatně stojící sloup na světě byl postaven na památku Velkého požáru Londýna mezi lety 1671 - 1677. Za autora je považován Christopher Wren, ale sloup byl pravděpodobně navržen Robertem Hookem. Sloup je vysoký 61,5 m a stojí přesně stejnou vzdálenost od místa, kde velký požár vznikl (pekařství na Pudding Lane). Nahoru jsme už bohužel nešli - obloha vypadala, že se každou chvíli roztrhne a vydá nám svoje poklady, co ukrývá. :)

To už jsme ale byli kousek od architektonického skvostu Londýna - ano, u St. Paul´s Cathedral. I tady jsme se podívali jenom zvenčí, prošli jsme se okolním malinkým parčíkem a pokračovali jsme dál...

St. Paul´s Cathedral (foto: Jirka)

St. Paul´s Cathedral je největší dóm v Londýně, který se pyšní druhou největší kupolí na světě. Na tomto místě je současná stavba již pátým svatostánkem. První katedrála byla ze dřeva a shořela už v 7. století, později byl na novou stavbu použit kámen. Po požáru v roce 1087 bylo započato se stavbou, která první nesla jméno sv. Pavla. Stavba trvala asi 200 let a nedokončená byla opět poškozena požárem. Po Velkém požáru Londýna v roce 1666 byla katedrála stržena a posléze postavena nová. Na základě návrhu Christophera Wrena byla v letech 1675 - 1711. A tato stavba stojí dodnes (odehrála se tu svatba prince Charlese s Dianou nebo pohřeb Queen Mum).

... a pak někdy nám skutečně obloha vydala svoje poklady. :) Hledali jsme zrovna polohu jednoho známého kostela, úplně jsem na něj zapomněla, ale když už jsme byli tady, byla by škoda se do něj nepodívat. :) Je zmiňován v jedné celosvětově velmi známé knize, potažmo filmu. :) Našli jsme ho zrovna včas, abychom se schovali před deštěm. Jedná se o Temple Church - zmiňovaný v knize Dana Browna, Šifra mistra Leonarda.

Temple Church (foto: Jirka)

Temple Church je nejstarší gotická stavba v Londýně, kostel byl vysvěcen už v roce 1125. Kostel je známý svým neobvyklým tvarem - a rozdíl od většiny středověkých kostelů je Temple kruhového půdorysu, což má odkazovat na Svatý hrob v Jeruzalémě. Stavba se skládá ze dvou částí - ke starší části se řadí i kruhové tvary, mladší jsou už obdélníkového půdorysu.

V interiéru kostela můžeme najít krásně klenuté stropy, novodobě rekonstruovaná vitrážová okna, ale především oněch deset kamenných náhrobků templářských rytířů... Kniha a film ale velmi zvýšily popularitu tohoto místa, tak je tu stále plno - natož když venku prší a lidé se sem ještě přijdou schovat... :) Za takovýchto okolností je mi zatěžko přiznat, že tohle místo v sobě prostě má jisté tajemno... ;)

Kamenné náhrobky templářských rytířů (foto: Lenka)

Kamenné obličeje (foto: Lenka)

Temple Church (foto: Jirka)

Návštěva kostela nás od deště ochránila také, když jsme kostel opouštěli, už nepršelo. :) Širší okolí chrámu je také nazýváno Temple - sídlí zde stovky právníků... Tak už je mi to jasno - ať se člověk podíval do jakéhokoliv okna, seděli tam pracující lidé a mezi budovami se pohybovali lidé s veledůležitými papíry v rukách. Tam jsem nechápala, co je to za prostor... Ale jako pracovní místo bych to brala. :) Okolí je totiž protkáno zelení, fontánkami a je tu moc hezky.

... list po dešti (foto: Lenka)

Temple... centrum právníků :) (foto: Lenka)

Jak je vidět, těžké mraky se nad Londýnem vznášely dál. :) ... Prošli jsme se přes Millenium Bridge (skoro jsem začala vyhlížet smrtijedy, jestli nám taky most nezničí pod nohama, jako to bylo v šestém dílu Harryho Pottera... koukám, že dneska mám čistě jenom filmové asociace :)). Je to první most, který spojil oba břehy Temže od dostavby Tower Bridge. Stavba začala v roce 1998, most byl otevřen o dva roky později. Délka je 325 m a celá konstrukce je koncipována na průchod až 5 000 lidí v jeden okamžik. Přesto se po jeho otevření vyskytly problémy - most se nepříjemně kmital, proto tu musely být instalovány hydraulické tlumiče a teď už se tu dá chodit moc pěkně. :)

Millenium Bridge vedoucí k Tate Modern (foto: Lenka)

Tate Modern jsme prostě nemohli vynechat... Chtěla jsem, aby Jirka viděl ten fantastický prostor galerie. Je to neuvěřitelný, že ta stavba dříve byla elektrárnou. Nakoukli jsme i do výstavních prostor. Původní elektrárnu projektoval sir Giles Gilbert Scott, stavba probíhala ve dvou etapách, v letech 1947 a 1963. Vyřazena z provozu byla v roce 1981, otevřena jako galerie byla v roce 2000 a od té doby si stihla získat mnoho příznivců. V současné době jsou v blízkosti budovy stavěny další výstavní prostory. Moderní umění je asi hodně populární. :)

Ona obří místnost v Tate je původní a nacházel se zde elektrický generátor původní elektrárny. Vysoká je jako sedm běžných podlaží domu a má plochu 3 400 m2. V tomto prostoru jsou pořádány zvláštní výstavy velmi rozměrných instalací. My jsme tu zastihli kontejner plný tmy. :)

Obří místnost v Tate (foto: Jirka)

Z druhého patra Tate je hezký pohled na Millenium Bridge a St. Paul´s Cathedral. I přesto, že některé obrazy a expozice umístěné v galerii jsou nad moje chápání, je Tate Modern velmi živým místem... :)

Pohled na Millenium Bridge a St. Paul´s Cathedral z Tate (foto: Jirka)

Mezi tím venku začalo výrazně lejt, tak jsme pěkně zmokli... Původně jsme se chtěli jít pěšky zpátky, ale to nešlo realizovat, protože jsme byli oba velmi promočení. :) Vyloženě miluju naschvály typu - chci stanici metra, ale ta nejbližší je zavřená nebo když vystoupím z metra, krásně svítí sluníčko. :) No jo, tak už to prostě chodí. :D


Další informace:
- Památek v Londýně je mnoho, takže sem nebudu dávat konkrétní odkazy... Na wikipedii jsou popsány téměř všechny výše zmíněné památky a místa jak v české, tak v obsáhlejší anglické verzi. :)

Památky Londýna - I. den

... Čas určený k mému pobytu v Londýně se pomalu nachýlil ke konci (ach jo, nějak moc ty dva a půl měsíce utekly!) a Jirka zamířil do metropole Velké Británie na návštěvu. :) Měli jsme na památky Londýna čtyři dny a pak je v plánu cestování po ostrovní zemi. :) Autobus z letiště ho dovezl kousek od našeho bydliště, tak jsem mu vyrazila naproti. :) Bylo docela fajn si hrát na průvodkyni Londýnem... na většině míst jsem už byla předtím, ale i přesto jsme si objevili nějaké nové krásy. :) ... Cestou do hotelu jsme procházeli přes Brompton Cemetry, tak to Jirkovi nedalo a rovnou jsme si ho trochu prohlédl. ;)

Hřbitov se řadí k jednomu z nejhezčích v zemi, rozprostírá se na ploše asi 16,5 ha. Otevřen byl v roce 1840 podle návrhů Benjemina Bauda. Centrální částí hřbitova vede lipová alej a je zde kaple (z r. 1839), která byla postavena podle baziliky sv. Petra v Římě.

Hřbitovní kaple v krásném Brompton Cemetery (foto: Jirka)

Na začátku 19. století se Londýně behěm čtyřiceti let zdvojnásobil počet obyvatel, a tak přestala stačit kapacita stávajících hřbitovů, proto bylo rozhodnuto o stavbě několika velkých hřbitovů, jedním z nich je práve Brompton Cemetery. Dnes je zde na 35 000 pomníků, mnoho z nich má značnou historickou hodnotu. Najít mezi nimi lze rozličné tvary - od prostých křížů, anděly, knihy, lodní kotvy atd. Ale jsou tu i rodinné hrobky sloužící k pohřbívání po několik generací. Na konci března už mezi náhrobky plně kvetlo mnoho narcisů, kterých bylo všude moc, ale pohled na tu žlutou nádheru nás snad nikdy neomrzel. :)

Pomníky na Brompton Cemetery (foto: Jirka)

Doplahočili jsme se do hotelu Oliver, kde jsme se nahlásili... Byly jsme tu už s Monikou úplně první čtyři noci v Londýně. Tentokrát jsem musela konstatovat, že náš současný pokoj je snad ještě menší, než jsem si pamatovala z posledně. :) Už takhle jsme se tam nevešli a to jsem měla ještě skoro všechny věci ve svém dosavadním bydlišti (ty věci jsme následující dny postupně přenášela a pokoj se nám plnil a plnil... :)).

V době Jirkova přijezdu do Londýna tu nebylo moc vlídno, bylo zataženo, foukal vítr... a ta zima, brrr. Tak jsem se hned zčerstva musela zastavit pro zimní bundu, kterou jsem si naštěstí neposlala domů balíkem, jak jsem původně chtěla (jak se hodila!:)). Nu a pak jsme už rychle vyrazili za londýnskými krásami i paradoxy. :)

Pěší ulička pod Kensington Gardens (foto: Jirka)

Nejprve jsme šli přes Kensington Gardens - tento park patří do soustavy Královských parků v Londýně. Původně to byly pozemky patřící panovníkům, ale později se otevřely veřejnosti a dneska tvoří zelené srdce Londýna. Kensingtonské ahrady leží v těsném sousedství Hyde Parku, někdy jsou dokonce považovány za jeho součást. Plocha parku je asi 1,1 km2.

Kousek od vstupu do parku stojí Kensigton Palace, ve kterém žila princezna Diana od své svatby s princem Charlesem až do své smrti. Původní budova je ze 17. století a byla postavena ve vesnici Kensigton pro vévodu z Nottighamu. Později byl palác rozšířen podle návrhu Christophera Wrena. Na počátku 18. století byl vybudován skleník a rozsáhlý barokní květinový sad. Zde v paláci se narodila královna Viktorie. Posledním panovníkem užívající palác byl Jiří II., který pro svou ženu nechal odstranit květinový sad a nechal vybudovat Kensingtonské zahrady, jejichž podoba je znatelná do dnešní doby. Socha královny Viktorie stojí před palácem, okolo kterého jsou zahrady s jezírky a mnoha květinami.

Vstupní brána ke Kensington Palace (foto: Jirka)

I dnes bylo u Round Pond, rybníčka před Kensington Palace, mnooho vodního ptactva. Až mi jich bylo líto, jak v silném větru schouleně stálo na břehu... Ale na druhou stranu jsem se k nim alespoň nebála přiblížit, jako by se jim ani dneska nechtělo somrovat o kus jídla. ;)

Schoulená labuť, které vítr čechrá peří... (foto: Lenka)

Jedno u půvabných zákoutí Kensington Gardens (foto: Lenka)

Nemohli jsme vynechat ani kýčovitý Albert Memorial, který stojí naproti slavné koncertní síni - Albert Music Hall... Onu nádheru nechala královna Viktorie postavit pro svého chotě prince Alberta, který v roce 1861 zemřel na tyfus. Autorem návrhu je sir George Gilbert Scott, památník byl otevřen v roce 1872 a teprve o tři roky později zde byla umístěna socha Alberta. Okolo sochy jsou čtyři alegorie - zemědělství, obchodu, strojírenství a průmyslu. V rozích památníku jsou pak sousoší znázorňující čtyři kontinenty - Evropu, Asii, Afriku a Ameriku. V 90. letech 20. století byl památník rekonstruován a došlo k (znovu)pozlacení sochy Alberta. A od té doby se tu pyšně blyští na všechny strany... Až mi ho je líto. :)

Při procházce Hyde Parkem si samozřejmě i Jirka musel všimnout vlezlých veverek. :) Tyhle potvůrky mě stejně nikdy nepřestanou fascinovat, jsou prostě roztomilé, jak mají čumáky špinavé od vrtání v hlíně a přitom jsou to i lstivé lupičky jídla a dokonce se nestydí zalézt i do batohu, když mají pocit, že tam pro ně je něco dobrého k jídlu. ;) ... No, vlastně jsem tu nepsala něco velmi zavádějícího - veverky nejsou jen v Hyde Parku, smozřejmě, ale všude, kde se dá... Mnoho jich žije i na hřbitovech. Prostě tak nějak k Londýnu patří. :)

Veverka :) (foto: Jirka)

Zahradníci v Hyde Parku se činili a osázeli krásné záhony barevnými květinami... skoro až lituju, že tu už později nebudeme a neuvidíme tu krásu parků v plném květu a když na stromech vyrazí listí... Ale co se dá dělat! :)

Květinové záhony v Hyde Parku (foto: Jirka)

Z Hyde Parku jsme šli kolem Wellingtonu, o něm snad ještě bude řeč ještě jindy. ;) Pokračovali jsme dál cestou mezi Green Parkem a Buckingham Park (který patří k paláci a tak není veřejně přístupný).

Buckingham Palace je londýnským sídlem královny a vévody z Edinburghu, ale to je chronicky známo. :) Jak už to tak bývá o takto proslulých místech, nestojí zase tak moc za vidění a jinde je zajímavěji. :)... Prvním domem na tomto místě byl v roce 1633 tzv. Goring House. Nejstarší do dnes stojící budova, která tvoří centrum dnešního paláce je z roku 1703 a byla postavena za lorda z Buckinghamu a Normanby. Na paláci je vyvěšována vlajka v době, kdy královna není v paláci přítomna... takže tu nebyla. :)) ... Už zase! :)

Před palácem je Queen Victoria Memorial - kolos z bílého mramoru jemuž vévodí socha královny Viktorie (která zřejmě měla uražený nos, chuděra... nebo si ho nechala zmenšit, ale ke kráse jí to teda nepomohlo:)). Okolo jsou bronzové sochy lvů a jakési kašny, kam turisté hází mince, aby se sem ještě vrátili... Ani s Monikou a později ani s Jirkou jsme si sem penízek nehodili, tak se sem asi vracet nechceme. I když jsme tu samozřejmě byli mnohokrát, nebo jsme alespoň šli kolem. :) Nebýt královny, místo je to naprosto nezajímavé. :) ... No, jo no... to slavné kdyby. :)

Buckingham Palace (foto: Jirka)

Hned pod palácem je další z hezkých parků - St. James´s Park. Celý den bylo docela pošmourné počasí a když jsme přišli sem, obloha na západě se toztrhala a slunce nám krásně osvítilo centrum Londýna a nabídlo pohled na svůj ohnivě-krvavý západ. Prostě krása! V parku je stejnojmenné jezírko se dvěma ostrůvky - Duck Island a West Island. Asi uprostřed je mostek, který spojuje břehy jezírka, které je domovem mnoha druhů kachen, hus, racků, holubů a dokonce tu mají i pelikány.

St. James´s Park a pohled na centrum Londýna (foto: Jirka)

Ohnivý západ slunce nad Buckingham Palace (foto: Lenka)

No jo... pak už jsme tam došli - k jednomu z nejvýznamnějších symbolů Londýna, k Big Benu. Big Ben je vlastně hovorové označení věže Westminsterského paláce a neformální název Velkého westminsterského zvonu (ten je v této hodinové věži největší). Věž byla navržena Charlesem Barrym po požáru v roce 1834. Věž je vysoká 315 stop, ať se chovám trochu britsky (a to je 96,3 m :)). Ciferníky jsou ve výšce 55 m nad zemí. Konstrukce věže je složitá, část je postavena z cihel zpevněných kamenem a výše je pak ocelová konstrukce.

Velký westminsterský zvon váží 13,762 tuny a jenom jeho srdce dosahuje hmotnosti 203 kg a odbíjí Londýnu každou hodinu jeho trvání. Krom tohoto zvonu jsou ve zvonici ještě další čtyři zvony, které oznamují každou čtvrthodinu. :) ... Klasické zvonění, které si pamatuji ještě z dětských let, když jsme sledovali Willyho Foga na cestě kolem světa. ;)

Big Ben a londýnské taxíky (foto: Jirka)

Big Ben, stejně jako Victoria Tower, jsou součástí Westminster Palace, který je známější pod názvem Houses of Parliament. Tato budova je sídlem Parlamentu VB - Sněmovny lordů a Dolní sněmovny. Nejstarší částí paláce je Westminster Hall, která je z roku 1097, ale největší část byla postavena v 19. století. Ve Victoria Tower je dnes uloženo přes 1,5 milionu zákonů... A taky tu v období od konce července do začátku října začínají prohlídky, které jsou každoročně jen v letním období. :)

Část Parlamentu a Victoria Tower (foto: Lenka)

Kousek od Parlamentu stojí přeslavné opatství - Westminster Abbey. Stavba nese oficiální název Kolegiátní chrám svatého Petra ve Westminsteru. Chrám je tradičním místem korunovace a posledního odpočinku anglických panovníků a dalších osobností (např. Isac Newton, Geoffrey Chaucer, Charles Darwin atd.). Na tomto místě byla roku 616 postavena kaple, i když existence této kaple není historicky doložena, ví se, že tu žila komunita benediktinských mnichů. Opatství nechal postavit král Eduard III. Vyznavač v letech 1045 - 1050. Dvě západní věže opatství byly postaveny v období let 1722 až 1745 Nicholasem Hawksmoorem z portlandského vápence ve stylu rané novogotiky. Další rekonstrukce probíhala v 19. století pod vedením sira George Gilberta Scotta... Když si o tom teď tak čtu, docela lituju, že jsme se nakonec nepodívali dovnitř. :)

Westminster Abbey (foto: Jirka)

Nakoukli jsme ještě na Westminster Bridge, odkud je výhled na Temži a hlavně na London Eye (celým názvem: British Airways London Eye, někdy také nazýváno Kolem Tisíciletí). Postaveno bylo v roce 1999 a dosahuje výšky úctyhodných 135 m. Hmm, i tady lituji, že jsem tu nebyla... Když jsme u něj s Jirkou byli, zrovna hrozně lilo a nebyl by z něj skoro žádný výhled, ach jo, asi si budu muset zajet na výlet do Londýna, abych to všechno dohnala. :))

Duhové obří oko nad Temží (foto: Lenka)

Když už jsme byli tak daleko, zastavili jsme se ještě na Trafalgar Square, které po osmé hodině večer, kdy jsme tu byli, bylo skoro liduprázdné... Takové jsem náměstí doposud neviděla. Mělo to úplně jinou atmosféru, než když se tu tlačí stovky lidí! :) Velmi výrazným prvkem jsou na náměstí dvě fontány se stříkající vodou. Postaveny byly pode návrhů sira Edwina Lutyense v roce 1948. Náměstí vévodí také National Gallery a kostel St. Martin's-in-the-Fields.

Trafalgar Square s National Gallery (foto: Jirka)

Náměstí má připomínat bitvu u Trafalgaru z roku 1805, kdy britské námořnictvo zvítězilo nad Napoleonem. V centrální části stojí Nelson´s Column, který byl postaven mezi lety 1840 - 1843 na památku admirála Horatia Nelsona, který padl právě v bitvě u Trafalgaru. Granitový sloup je vysoký 56 m a Nelsonova socha má dalších 5,5 m. Vedle sloupu jsou čtyři bronzové sochy lvů od sira Edwina Landseera (od roku 1868).

Část National Gallery a koste St. Martin´s-in-the-Fields (foto: Jirka)

Jirka se s pečlivostí věnoval focení a já jsem myslela, že i v té zimní bundě zmrznu, ale nestalo se tak. :)) Byl čas se vrátit, protože teda bylo už hodně hodin, tak jsme šli přes St. James´s Park, kolem Buckinghamského paláce a Wellingtonu... A nemohli jsme vynechat Harrods. :) Proslulý obchodní dům, který tou dobou měl už zavřeno, ale i tak Jirka mohl nakouknout alespoň zvenčí na trochu luxusu. :D

Výkladní skříň v Harrods :)) (foto: Lenka)

Obchodní dům patří k jednomu z nejslavnějších na světě, jeho historie sahá až do roku 1834, kdy Charles Henry Harrod otevřel malý obchůdek s čajem. Dnešní budova má rozlohu 4,5 akru a je zde přes 330 obchodů, kde je zaměstnáno přes 5000 lidí. Když jsme tu byli s Monikou, zjistily jsme, že se sem nesmí s batohem na zádech... Později jsem se na wikipedii dozvěděla, že v Harrods platí docela přísná pravidla pro oblékání - nesmí se sem s příliš krátkými šortkami, s odhaleným břichem a světe div se - nesmí se sem ani s batohem (jako by batoh držený v ruce už nebyl batohem...:)).

Na jeden krátký den jsme toho viděli docela hodně, no ne? :))

Další informace:
- ubytování - Hotel Oliver (198 Cromwell Road, Earls Court, Kensington, SW5 0SN London) - dobrá poloha, pěšky do centra je to docela blízko, příznivá cena, kontinentální snídaně (každý den stejná)... ale velmi malé pokoje
- Památek v Londýně je mnoho, takže sem nebudu dávat konkrétní odkazy... Na wikipedii jsou popsány téměř všechny výše zmíněné památky a místa jak v české, tak v obsáhlejší anglické verzi. :)

Praha pod sněhem

Byl leden a blížil se můj odjezd do Anglie na tříměsíční studijní pobyt... a zároveň byla hezká zima a v centru Prahy bylo docela dost sněhu (a to nemluvím o tom, že to byl teprve začátek a se sněhem to bylo ještě daleko horší - ale to jsem už na vlastní kůži nezažila a Londýn byl na sníh hodně skoupý:)). Na poslední chvíli jsem potřebovala sehnat kufr, abych si vůbec měla v čem odvézt věci. :) Ale ještě předtím jsme neplánovaně udělali malinkatý "výlet"... Nebo spíš výhled.:)

S Jirkou jsme se sešli poblíž Staroměstského náměstí, které v zasněženém podvečeru mělo opravdu neopakovatelné a dosud nepoznané kouzlo. Lidí se tu moc nezdržovalo, a tak se nám tu moc líbilo... Původně jsme přes náměstí chtěli jenom projít a pokračovat ke Kotvě, ale nakonec jsme se tu malinko zdrželi - vždyť jsem náhodou měla u sebe foťák a byla by škoda tu krásu krásnou nezaznamenat. :))

Husův pomník a Týnský chrám (foto: Lenka a Jirka)

Historie Staroměstské radnice sahá poměrně hluboko - do doby, kdy Jan Lucemburský udělil Starému Městu právo vytvořit si vlastní správní centrum. Jako sídlo byl vybrán kamenný gotický dům, ke kterému byla v roce 1364 přistavěna věž - vznikla tak Staroměstská radnice, jak jí známe dnes. Roku 1784 byla spojena čtyři pražská města pod jednotnou správu a Staroměstská radnice se stala hlavním pražských sídlem. V květnu 1945 byla radnice ostřelována a část staveb vyhořela, poničen byl i orloj. 

Věž Staroměstské radnice (foto: Lenka a Jirka)

Pražský orloj na Staroměstském náměstí je jedním z nejoblíbenějších míst v Praze. Ale o tom netřeba mluvit, protože to zná každý - vždycky, když jsem šla kolem, tak se tu tísnili lidé čekající na odbíjení celé hodiny. :) Ale jo, nedivím se turistům, je to krása. :) Orloj je prvně zmiňován v listině z 9.října 1410.

Orloj (foto: Lenka a Jirka)

No, dobře... zrovna v tu dobu tam moc lidí nebylo, ale jinak jich tu jsou skoro davy. ;))

Prostranství před Orlojem (foto: Lenka a Jirka)

Docela mě fascinovala vnitřní část staroměstské radniční věže, protože je velmi moderní. Centrální část vyplňuje výtahová šachta (je fajn, že věž je bezbariérová) a po obvodu jsou schody. Docela by mě zajímalo, kolik jsme nachodili metrů, než jsme se dostali nahoru. :))

Výtah na vyhlídku (foto: Lenka a Jirka)

... Ale to není nic proti tomu, co nás čekalo nahoře. Myslím, že jsme si vybrali opravdu správnou dobu na návštěvu, protože lepší výhled si snad ani neumím představit. Na Staroměstském náměstí bylo jenom pár noh a to ještě většina z nich odklízela sníh... Památky byly krásně osvětlení a do toho ještě bělostný sníh. Byla to prostě krása! ... Teď tak přemýšlím o tom, jestli toto slovo nepoužívám až příliš... ale nemůžu si pomoct! :)

Následujících pár fotek nechám jen tak, ani si snad nezaslouží, aby byly rušeny nějakými mými přihlouplými komentáři... :)

Kostel sv. Mikuláše (foto: Lenka a Jirka)

Sněžení nad Prahou ... (foto: Lenka a Jirka)

Okenní fotka (foto: Lenka a Jirka)

Týnský chrám a část Staroměstského náměstí z věže (foto: Lenka a Jirka)

Ze Staroměstského náměstí jsme už jen proletěli Celetnou ulicí, prošli kolem krásné Prašné brány a prchali jsme dál směrem ke Kotvě, kde jsem si pořídila kufr (co kufr - svého Golema o kterém je napsáno určitě víc v psaní z Anglie - viz duben tohoto roku:)). O Prašné bráně třeba bude víc někdy jindy, až si jí blíže prohlédneme... :) 

Prašná brána (foto: Lenka a Jirka)

No, myslím si, že tohle byl hezký náhodný výlet... A také tak trochu symbolické rozloučení s Českou republikou. Tak na viděnou za čtvrt roku, dámy a pánové. :)

Další informace:

- www.prazskeveze.cz - Staroměstská radnice a věž, Prašná brána; www.hrady.cz - Staroměstská radnice, Prašná brána; cs.wikipedia - Staroměstská radnice, Pražský orloj, Prašná brána