Okolí Zlatého koně

Cestou z Tetína jsme si s Jirkou říkali, že je ještě příliš brzy na to, abychom se vydali rovnou domů, proto jsem se ještě zastavili na kratší procházku u Koněpruských jeskyní a kolem vrchu Zlatého koně, kudy vede stejnojmenná naučná stezka. Národní přírodní památkou tato oblast byla vyhlášena v roce 1972 na území o rozloze 30,5 ha.

Rozhled z vrcholku Zlatého koně (foto: Jirka)

Asi poslední letošní prokazatelná květina :) (foto: Lenka)

V tuto roční dobu má takováto procházka jednu nespornou výhodu - skoro nikoho na ní nepotkáte. :) A tak se lze v klidu kochat krásami Českého krasu - např. onou poněkud spornou jizvou - lomem Čertovy schody. Zajímalo by mne, jak dopadne tato oblast po ukončení těžby - zda lom bude navrácen přírodě, jako tomu bylo v případě lomu Na Kobyle... Asi by nemělo moc smysl tvářit se, že tu žádná těžba nikdy nebyla... :)

Velkolom Čertovy schody (foto: Jirka)

Podzemní plody (foto: Lenka)

Težbou byly odkryty devonské horniny - okrajová část útesu, kde jsou velmi hojné zkameněliny jako lilijice (Crinoidea), mechovky (Bryozoa), ramenonožci (Brachiopoda), koráli (Anthozoa) atd. Výhodou je, že se zkameněliny dají najít velmi snadno - v podstatě v každém kusu vápence, který ze země zvednete, se dá něco vidět. Takhle to vždycky rozhodně není. :)

Zkamenělé obyvatelstvo devonského moře (foto: Lenka)

Po takovéhle procházce už jsme na nic dalšího neměli čas ani náladu a nechali jsme se autíčkem dovézt zase zpátky domů. :)

Další informace:
- naučná stezka Zlatý kůň
- NPP Zlatý kůň

Tetín

Zase jsme asi měli trochu smůlu, když jsme vyjeli autem, krásně svítilo sluníčko, když jsme dorazili do Tetína, svítilo nám sluníčko... a když jsme šli dál, sluníčko nám zalezlo a už se mu nechtělo vylézt. :) ... Náš osud, no. :) Tak možná proto je tu ta první fotka, aby bylo vidět, že nelžu a že to sluníčko skutečně svítilo. :)

Nádrž v obci Tetín (foto: Lenka)

Hradiště Tetín bylo založeno už v roce 1288 za vlády Václava II. Historie obce Tetín je ale starší - vlastně patří k nejstarším sídlům u nás - od 10. století o místě existují písemné zprávy. Byl tu knížecí dvorec, kde žila kněžna sv. Ludmila, která tu byla v roce 921 zavražděna. Od roku 1321 patřil hrad do majetku Štěpnána z Tetína, od něhož hrad koupil Karel IV. a připojil ho k nedalekému Karlštejnu. Brzy poté hrad zanikl a okolí bylo ještě velmi poničeno těžbou vápence, takže z hradu samotného toho do dnešních dob mnoho nezbylo.

Berounka pod Tetínem (foto: Jirka)

Volavka (foto: Lenka)

Z hradu jsou vidět jen torza zdí, dneska spíš místo slouží jako připomínka naší historie a jako vyhlídka, k tomuto účelu slouží dvě lavičky... Od hradu je hezký výhled na zaříznuté údolí Berounky na obě strany - směrem k panelákovému Berounu a i k Srbsku. Na vlastní kůži jsme se přesvědčili, že vyhlídka je opravdu hojně navštěvována - i přes pozdní podzim by "se tu dveře netrhly", kdyby tu nějaké byly. ;)

Nu, moc toho z hradiště nezbylo (foto: Jirka)

Zajímavý mechorost (foto: Lenka)

Podrostem jsme se proklestili ke krásnému kostelíku a kopečku, který také shlíží do údolí - kostel sv. Jana Nepomuckého. Kostel pravděpodobně stojí na místě, kde stávalo sídlo kněžny Ludmily, později zde stával kostel sv. Archanděla Michaela, který byl v roce 1781 zrušen. V roce 1836 byl kostel zasvěcen sv. Janu Nepomuckému... Kostelík má krásně ponurou atmosféru.

Kostelík sv. Jana Nepomuckého (foto: Jirka)

Hřbitůvek u kostelíka (foto: Lenka)

V Tetíně jsou ještě další dva kostely ležící v bezprostřední blízkosti - kostel sv. Kateřiny a sv. Ludmily. Kostel sv. Kateřiny je postaven v románském slohu a vedle něj se nachází malý hřbitov a zvonice, které jsou datované až do 10. století. U kostela je socha sv. Ludmily od sochaře J. Mache z roku 1858. Bohužel, kostel i hřbitov jsou nepřístupné.

Oproti tomu kostel sv. Kateřiny byl postaven v barokním slohu v 80. letech 17. století. Tento kostel je přístupný příležitostně - konají se tu např. koncerty, varhany pocházejí z roku 1771.

Tetín - kostely sv. Kateřiny a sv. Ludmily (foto: Jirka)

V obci se nachází ještě malé muzeum (otevřené o víkendech v období od poloviny března do poloviny října) a také zámek, který ale neslouží turistickým účelům... Tetín se nám za trochu ponurého podzimního dne jevil jako ponurým místem české historie, i když velmi významným, takže za návštěvu jistě stojí. :)

Další informace:
- www stránky obce Tetín
- www. hrady.cz - hrad, kostel sv. Ludmily, kostel sv. Kateřiny
- wikipedia

Procházkový podzim

Člověk se ani nenadál a krásné babí léto bylo pryč a nastal šedivý podzim... I když i v tom šedivém podzimu se dalo najít mnoho krásných barev. :)

Brslen (foto: Lenka)

Vypravili jsme se po delší době na procházku s pejskou, bylo podmračené odpoledne, přesto jsme se v lesích a na loukách měli moc hezky. I když se fotit nedalo no, co se dá dělat. ;)

Pes na pastvě :) (foto: Lenka)

Listí podzimní... (foto: Lenka)

Šli jsme kolem dobříšského židovského hřbitova, který je nejstarší židovskou památkou v našem městě. Nejstarší náhrobech je z roku 1650, celekm je tu asi 200 cenných náhrobků barokního typu. Hřbitov byl rozšířen v roce 1781 a 1877. Po II. světové válce byl hřbitov velmi zanedbám, k restaurování se město dostalo až v letech 1988 - 1989. V té době byla zmenšena původní rozloha hřbitova.

Dobříšský židovský hřbitov (foto: Lenka)

Hřbitov je volně nepřístupný, vstup je možný jen po telefonické domluvě se správcem. Škoda, že se tohle místo stávalo (stává ?) tak často terčem vandalů... tohle si naši bývalí spoluobčané přeci nezaslouží...

Další informace:
- www stránky města Dobříš

Cibulové Hořovice

Na jaře jsme se namlsali v Berouně na hrnčířských trzích, ty podzimní jsme prošvihli, tak jsme si řekli, že si to vynahradíme na Cibulovém jarmarku v Hořovicích. Přijeli jsme sem už později odpoledne, tak nebyl ani problém se zaparkováním a dokonce po nás ani nechtěli vstupné, což dříve regulerně vybírali... To mi příde zvláštní...

Procházeli jsme okolo stánků s perníky, oblečením, hračkami, ručníky, balónky, sýry, cetkami... Ale cibuli nebylo teda nikde vidět. Řikali jsme si tedy, že asi bude nějaká alespoň na centrálním náměstí, tak jsme se vydali tam.

Stánky, lidé, igelitové tašky... u zámku (foto: Lenka)

Na náměstí prodávali sušené květiny, živé květiny, kaktusy, korálky, ovocné želé, grilované kuře, dýně na Halloweena... Někde jsem na internetu našla pozvánku na tuhle akci: "Cibuli budete moci zakoupit váženou k uskladnění, ale také i mnoho jiného zboží, včetně potřeb pro zahrádkáře. Hlavním symbolem jarmarku jsou tisíce cibulových copů a závěsy zdobené suchými květy. Mezi doprovodnými akcemi nebudou chybět řemesla, výstavy ovoce, zeleniny, citrusů, hub a jiné."

Nevim teda, jak jsme to dělali, ale já jsem tam cibuli za celou dobu neviděla! Ba ne - jen jeden dlouhý cop pověšený na domě Českého svazu zahrádkářů Hořovice, kteří akci každoročně pořádají. Tak asi nejlepší atraktí zůstal flašinetář... :)

Pan flašinetář (foto: Lenka)

Alespoň jsme si koupili (na uklidněnou) trdlo, to bylo dobré. :) A pomalu jsme si to zase šinuli k autu. Můžu teda říct, že jsem ráda, že jsme za takovou akci nemuseli platit peníze, protože si to absolutně nezaslouží...

A cibule je kde?? (foto: Lenka)

... Možná byl nepovedený jen tento ročník, ale mne už tu teda neuvidí! :) Nechtěla jsem si cibuli přivézt domů, ale myslela jsem, že jí uvidím tolik, že se mi o ní bude i zdát... :) ... Místo toho se mi mohlo zdát o makovicích. ;)

... tak alespoň makovice (foto: Lenka)

... No, i když by mne docela zajímalo, jakým směrem se tato akce může vyvíjet... a hlavně kdo na ní přijde, když letos to tedy byla ostuda...

Další informace:
- www stránky města Hořovice

Zřícenina hradu Valdek

Babí léto dorazila jednoho zářijového víkendového dne na střední Čechy a podle našeho názoru se nedalo využít k ničemu jinému, než k nějakému pěknému výletu. :) Už dlouho jsme měli v oku zříceninu hradu Valdek, tak konečně na ní došlo... Ale tak úplně jednoduché to taky nebylo. ;) Z Dobříše je to docela kousek, ale asi jsme se nechali právě tímto faktem ukolébat...a nebo jsme si vezli špatnou navigátorku (já!) ?! :) Důležité je, že jsme měli v nádrži dost benzínu a naše malé autíčko jsme na těch polních a lesních cestách nezničili. Dobře to dopadlo :))

... Tedy dobře v tom směru, že jsme zaparkovali auto a vydali jsme se asi 2 km na cestu po žluté turistické značce do mírného táhlého kopečku. Škoda jenom, že cesta celou dobu vede po asfaltce, kde je docela velký provoz (mnoho spoluobčanů si vyvezlo zadek až skoro k hradu:)).

Trochu nás zarazila cedule, že je hrad uzavřen a to po dobu, co budou probíhat opravy... V tu chvíli jsme si říkali, že je to vskutku povedený výlet! Ale zákazu jsme nedbali (tak jako mnoho dalších lidí) a hrad jsme si prohlédli. :)

Zřícenina hradu Valdek se stínovým autoportrétem (foto: Jirka)

Hrad stojí na skalnatém ostrohu nad Červeným potokem. Historie hradu sahá patrně až do 13. století, kdy hrad nechal postavit Oldřich Zajíc z rodu Buziců (byl to purkrabí Pražského hradu). V 16. století byl hrad v majetku Pešíků z Komárova. V roce 1623 byl veškerý majetek Pešíků zabaven, kvůli účasti na stavovském povstání proti Habsburkům, ale v této době je hrad již uváděn jako zpustlý.
Koncem 19. století patří zbytky hradu knížatům z Hanau, kteří zříceninu nechali opravit. Za první republiky byl hrad v majetku Klubu českých turistů. Od roku 1947 se hrad dostal do rozšiřujícího se vojenského prostoru a na dlouhá léta zůstal nepřístupný (do r. 2007).

Vnitřek bergfritu :) (foto: Lenka)

Nejvýraznější částí hradu je a zcela jistě i v minulosti bývala obranná věž válcovitého tvaru - tzv. bergfrit. Lze do něj vstoupit a nahlédnout okrouhlým otvorem k obloze :) Zajímavý pohled, stejně jako na tloušťku zdí. V této místnosti je uložen sešit sloužící jako pamětní kniha hradu, kam se lidé mohou zapsat - nikdy jsme se tak hrdě nenapsali ;))

Okolí hradu je docela špatně přístupné - především ze západní strany, kde je ne příliš rozsáhlé kamenné moře (tvořené zřejmě zvětralými ordovickými křemenci;)).

Kamenné moře pod zříceninou (foto: Jirka)

Hrad je krásným šperkem, který zdobí vojenský újezd Brdy, na můj vkus tu bylo docela rušno (jak v podobě aut, tak v podobě lidí), ale to je zřejmě způsobeno tím, že se k hradu všichni dostávají jednou přístupovou cestou a v okolí se není kam roptýlit. :) ... A tak po prohlídce hradu už tu nebylo kam jít, tak jsme se cestou z kopečka vydali zpět k autu, které parkovalo kousek od vodní nádrže Záskalská... Krásná krajina s teplým odpoledním sluncem a zbarvujícími se listy...

Vodní nádrž Záskalská (foto: Jirka)

Cesta domů už byla veselejší a hlavně rychlejší :)

Další informace:
- www.hrady.cz
- www.castles.cz