Provodná večer a zas ráno... :)

Čím vyplnit trochu času v podvečerních hodinách, když se nacházíte v krásné krajině Neveklovska? Jirka vybral Provodnou - tedy podle internetu je správně Provodná hora, ale ono je to vlastně asi fuk:) Místečko je kousek od Neveklova ve vesničce Straný a kopec dosahuje nadmořské výšky 498,6 m... No a víc už se zjistit nedá nebo alespoň internet mlčí a místní rodák taky nic neříká:))

Výhled z Provodné na západ a na západ slunce :) (foto: Jirka)

Zatímco si Jirka hraje se správním nastavením svojí zrcadlovky, tak já se tak trochu z dlouhé chvíle koukám, kde co lítá a fotím detaily a blbosti:) Občas se to i povede (ale to jako bych nenapsala - aby to tu nesmrdělo samochválou:)

Vodní kapičky na listu (foto: Lenka)

Západ slunce byl úchvatný, ale potom už rychle padla tma... Koukali jsem na světélkující Neveklov a řekli jsme si, že se na tohle rrrozkošné místečko vrátíme ještě druhý den ráno - když nebude mlha (teda mlha byla, ale pro nás ráno neni tak úplně ráno...:)). V názvu článečku je sice ráno použito, ale to je spíš jenom kvůli tomu hezkému dvojsmyslu;)

--------------------------------------------------

Druhý den (po obědě!:)) nás čekalo krásné slunečné počasíčko, takže jsme se na tomhle místě dost zdrželi, ale ono to jinak nešlo:) Člověk ale musí někde načerpat pozitivní energii do těch sychravých podzimních dnů, které nás brzo čekají:)

Pohled na vrcholek Provodné v podzimní náladě... (foto: Jirka)

Kontrast barev (foto: Jirka)

Na vrcholku je žulový pomník "padlým a zemřelým vojínům z obce Straný ve světové válce 1914 - 1918"... Jsou zde uvedena jména - M. Adam, K. Bára, A. Blahoš, J. Bouša, B. Havlíček, J. Hlaváček, V. Hodinka, J. Chomát, J. Jahoda, S. Janoušek, A. Neterda, B. Járka, V. Perniček, J. Poustka, J. Poustka, J. Rejzek, J. Schůt, J. Steiger, F. Tremčinský, J. Tremčinský, A. Tremčinský, J. Turnovec, A. Vacek, A. Voříšek, J. Vyskočil a A. Zmek....

26 jmen... dnes už se asi nedozvíme, co se s kterým stalo a jak to tehdy bylo... Ale pomníky padlým ve mne vzbuzují úctu. Čest jejich památce.

Pomník vojínům padlým v I. světové válce (foto: Jirka)

Plaňkový plůtek a kontrast červeného a žlutého olistění (foto: Jirka)

Z vršku nevysokého kopečku je výhled směrem ku Neveklovu, který je schoulen mezi okolními kopečky... Opravdu moc hezká krajina! Ještě, když se z nedaleké louky ozývalo bečení ovcí:) Napadá mne Ladův obrázek a veršík "Sluníčko zapadá za hory, pasáčci pečou brambory":) Beeee beeeeeee...

Výhled směrem k Neveklovu (foto: Jirka)

Třešňový sad (nebo že by višňový? :)) (foto: Jirka)

Tak a to je konec přátelé;) Místo pro někoho možná nevýrazné... ale mě se tu prostě mooc líbilo - je hezký se někde zastavit a koukat se na malebný ráz krajiny zalité podzimním sluncem, jak se utápí v teplých odstínech žluté, hnědé, oranžové a červené... jak se směje na ty, kteří jí jsou ochotní naslouchat a těšit se z jejích krás...

Praha fotografická...

Páteční den se vydařil a byl naplněn kultůrou (která večer byla plná kultů:)). Vydali jsme se do Karolina na výstavu fotografií World Press Photo. Jedná se o putovní výstavu a v České republice se soubor snímků zastavil v období 19.září - 12. října. K vidění toho byly vítězné fotografie z mnoha kategorií, největší část výstavy byla věnována válečným konfliktům a vlastně "zlu" mezi námi a sociálními dopady na obyčejné lidi žijící v postižených oblastech. U některých fotek člověka mrazilo... Zvláštní pocity... Vítězná fotografie WPP 2007 se věnuje konfliktu v Afghánistánu (autor: Tim Hetherington, GB, pro Vanity Fair).

Výstava Wolrd Press Photo - Křížová chodba v Karolinu (foto: Jirka)

V prostorách Křížové chodby Karolina, kde se výstava konala, se mohlo fotit, takže jsme toho malinko využili:) Nejzajímavější "věc" jsem si objevila až na konci výstavy, ale pobavila mě, takže se na to můžete podívat i vy, pokud chcete:). Fotografie od Davida Liittschwagera (USA, pro National Geografic) a jsou u nich doslovné popisky: "Mořská voda se hemží životem, často mikroskopickým. Mořská mikrofauna z oceánu poblíž Havaje je tady zaostřena zblízka". Na obrázku jsou vyfoceny fotografie, tak doufám, že to není považováno za porušení autorských práv, ale mě se to prostě moc líbí:)... Nahoře je "Potěr mečouna neměří ani 2,5 cm, přesto doroste do třímetrového obra". Dole pak je " Štíhlá mola, druh slunečnice perské, které v dospělosti dosahuje délky přes půl metru".

Mikroskopický rybí potěr - vypadá spíš jako mimozemský :) (foto: Lenka a původně David Liittschwager)

Nevýhodou výstavy je snad jen velký počet návštěvníků, ale s tím se nedá nic dělat... Možná by to bylo lepší, kdybychom tam šli ve všední den dopoledne... a ne v pátek odpoledne:).

Potom jsme se zvolna vydali směr Anděl, ale ještě jsme se šli projít přes Staroměstské náměstí, které taky bylo v obležení turistů:) Snad se jim u nás líbí:)) Cestou jsme tak trochu fotili (jak jinak taky;). Asi nemá cenu psát popisky ke všem fotografiím, takže spíš necháme mluvit fotky samotné:))

Dav lidu všelijakého světového a kostel sv. Mikuláše (foto: Lenka)

Staroměstské náměstí - Týnský chrám a sousoší s Mistrem Janem Husem (foto: Lenka)

Pražský hrad (foto: Jirka)

Nejznámější most u nás... s krásnou mosteckou věží (foto: Jirka)

A to by bylo asi tak všechno:)... Už jsme museli jet domů - přeci jen nás ještě čekal koncert buránka Xaviera Baumaxy - to od něj je písnička Kultůra je plná kultů:)

Dobříš pod hvězdami

I v noci je Dobříš krásná, jak se můžete přesvědčit z následujících dvou obrázků:) Nebo možná je Dobříš v noci krásnější ve dne, než v noci? Nu, posuďte sami:)

Zamířili jsme k našemu krásnému zámku, kde se i naproti přes silnici rozkládá katolický kostel Nejsvětější trojice. Silnice Jirkovi docela zavařila, protože ve večerním provozu bylo docela těžký vychytat to tak, aby třeba dvacet vteřin nic nejelo a nedělalo to pak na fotce světelný stopy:).

Stavba samotná stojí na místě, kde původně byla loretánská kaple Panny Marie, která byla zbořena roku 1794. Současný kostel byl vystavěn v letech 1794 - 1797 za působení knížete Františka Gundakara I. (náleží k rodu Colloredo-Mannsfeldů). Stavbu provedl panský zednický mistr dobříšský František Josef Moravec podle projektu J. Jöndla. V roce 1867 kostel prodělal stavební úpravy, později byl ještě barokně přestavěn a v roce 1907 znovu vysvěcen.

Katolický kostel Nejsvětější trojice (foto: Jirka)

Věž kostela se dříve honosila třemi zvony z roku 1797 - Nejsvětějíší trojice, sv. Jan Nepomucký a sv. Florián. Poslední jmenovaný je nejmenší (průměr 57 cm), ale jako jediný se zachoval do dneška - tedy v roce 1868 byl přelitý. Zvony byly sundány za I. světové války a využity pro vojenské účely, v roce 1929 byly nahrazeny novými, ale za II. světové války byly zkonfiskovány.

V roce 2001 se k Floriánovi přidal zvon nesoucí jméno sv. Tomáš. Zvon je pojmenován po patronovi města Dobříše (je vyobrazen i v městském znaku).

Budova kostela ještě v nedávné době byla vícebarevná - béžová s bílou, ale před několika lety byl kostel při rekonstrukci převlečen do žlutavého odstínu, kterým prý původně byly natřeny zdi. Rekonstrukce velmi prospěla slunečním hodinám, které dostaly novou podobu, která jim vyloženě sluší:)

O zámku asi už nic psát nebudu, když jsem se o něm rozepisovala v některém z našich předchozích cestovatelských povídání:) Přesto, že kolem něj člověk chodí pomalu dnes a denně, je zajímavé se zastavit a prohlídnout si všechny ty architektonické detaily a sochy... Prostě se mi líbí, co nadělám:))

Osvětlený dobříšský zámek (foto: Jirka)

Tak co myslíte... Je Dobříš hezčí ve dne nebo v noci? A nebo snad není hezká vůbec... Mimoděk se mi teď vybavila Jednota, čtrnáctipatrák, sídliště Větrník atd... Ale to holt patří k většině měst i vesniček - komunismus prostě musel zanechat svou stopu...:(

Dobříš za slunečního svitu

Uff, tenhle víkend byl náročný - tedy rozumějte, plný oslav byl;) Takže jsme si z té v pořadí třetí odskočili... Jirka udělal několik pěkných obrázků a já jsem sbírala s dětma kaštany:))

Jednou z hezkých dobříšských staveb je bezesporu Kopáčkův dům, který má č.p. 103. Jedná se o pozdně barokní dům pocházející z 18. století. V minulosti dům fungoval jako hostinec nebo řeznictví. V roce 1796 koupil dům Jan Kopáček (v té době primas města), patřil do rodu významných dobříšských občanů, nejznámější je patrně Ludvík Kopáček - historik a uznávaný myslitel...

V roce 1948 byl rodině dům zabaven. Poté tu byla dobříšská městská knihovna - na knihovnu to bylo moc hezké místo, protože to podle mého názoru knihy tak trochu vtahovalo do centra dění (vzhledem k tomu, že Kopáčkův dům je na náměstí). V současné době je městská knihovna ve sportovní hale... Ale zpět ke Kopáčkovu domu:). Po revoluci, přesněji v roce 1998, byl navrácen potomkům původních majitelů.

Dům tu stojí ve stejné podobě, co já pamatuju (no, moc dlouho to neni:))... A doufám, že ještě dlouho tu stát bude...

Kopáčkův dům čp. 103 (foto: Jirka)

Domky na další fotografii za sebou nemají dlouhou historii a ani nejsou ničím nijak moc zajímavé a výjimečné - jde spíš o tu podzimní náladu, která je umocněna úžasným slunečním počasím:)).

Podzim na dobříšském sídlišti (foto: Jirka)

Tak a to z odpoledne stačí:) Zahnali jsme pak děti zpátky na hřiště a potom k babičce domů, kde na nás čekalo moc a moc dobrot:)) ... Znáte babičky, ne?;)

Libštejn

Další naše putování po přírodních a kulturních památkách nás zavedlo ke zřícenině hradu Libštejn. Místo se nachází cca 20 km severně od Rokycan. Mezi Radnicemi a Liblínem vede odbočka do lesa, která vede až ke zřícenině. Zřícenina hradu je položena mezi lesnatými kopci v těsné blízkosti řeky Berounky. O historii hradu jsme zde na blogu už psali, takže se nebudeme opakovat;) (koho by to zajímalo - první den letního putování:).

Zřícenina hradu Libštejn (foto: Jirka)

Tato výprava byla spojena zase jak jinak než s geologickou prací:) Geologie je věda pestrá a zahrnuje pod sebe mnoho oborů a my jsme se vypravili jednu malinkou část poznat:) No, abychom to upřesnili - kamarád a kolega (pokud se to tak dá říct) má jako své diplomkové téma průzkum archeologické lokality pomocí geofyzikálních metod. Mno, to ještě zní docela zajímavě:) Vybrán byl tedy hrad Libštejn, to zní ještě zajímavějc... Ale... ;))

Jirka: Mě vždy, když sem slyšel podobné názvy vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Proto se rozepisovat o tom v čem spočívala naše pomoc nebudu - radši spíše tyto zážitky z hlavy vyženu...:)

Lenka: Já bych to ale docela ráda okomentovala:) A možná přidáme i fotku;) Naše práce spočívala v tom, že nejdřív jsme natáhli mezi kolíky šňůry na prádlo o délce 30 metrů... Byl to celkem teda čtverec 30×30m, kde byly šňůry každé dva metry a na nich značky po metru, kterých jsme později viděli moc a moc... Poté se začala pravá opruz práce;) Celkem jsou čtyři elektrody, který se zapíchnou do země v metrových rozestupech, pak se pustí proud a zaznamená se napětí a proud a z toho se počítá odpor... a pak se z t oho asi pozná, jestli tam někde nejsou nějaký starý zdi atd. Ale tomu já už nerozumim... Každopádně to vypadá jak fronta na maso (ještě, když jeden má na zádech batůžek:D...), když jsou k tomu potřeba čtyři lidi a pátej, co ještě zapisuje;)

Tak fotka přece jenom bude ;) - měření geoelektrickou metodou (foto: Monika  - dík)

První den nás bylo pět, druhý den jsme se pak rozrostli o dalšího vědátora a ještě o stihoman špatného počasí, který se s námi odpoledne táhl... Nic méně, co nás nezabije, to nás posílí... a nezabilo nás to, takže jsme asi posíleni:)) Vzhledem k tomu, že nás bylo víc, tak si Jirka odskočil a pořídil hezkou fotečku a o tu se nejde nepodělit;) Jak říká - Výhled z hradu není moc dobrý, snad v zi mním období, kdy opadá listí ze stromů bude lepší. Kolem zříceniny se dá po turistické trase sejít až k řece. Díky chabým turistickým návštěvám (asi pět lidí za dva dny co jsme tam byli... a to nám vlastně ani nevadilo:)) bylo celé místo vlastně naše. Zvláště u řeky bylo tak krásné ticho, že pomalu podzimní sychravé počasí paradoxně dodávalo místu úžasnou komorní atmosféru...

Berounka pod Libštejnem (foto: Jirka)

Lidí se tu během těch dvou dnů opravdu moc neukázalo (možná dobře, alespoň se nezabili o ty natažený šňůry na prádlo, který při zemi nebyly moc vidět:). Nicméně, co nebylo v lidech, vynahradila nám zvířena... Nebo teda alespoň já jsem poprvé v životě viděla mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). No, abych byla přesná, tak jsme jich viděli víc na několika místech... Nádhera je tento černo žlutý tvoreček... Trochu jsem si na něj zableskala, tak bych se mu tímto chtěla omluvit za způsobenou újmu, ale nepo čítám s tím, že bych ho zase někdy v brzké době potkala;)

Mlok skvrnitý (foto: Lenka)

Jak si teď o mlokách čtu na wikipedii, tak se musim podělit o několik zajímavých informací... Dočetla jsem se, že se mloci neliší zbarvením podle pohlaví - takže nevíme, jestli jsme potkali mločí slečnu nebo mločího pána. Je to noční živočich, což možná vysvětluje, proč před náma utíkal pod kořeny:)... (i když přímé sluneční záření mu ten den opravdu nehrozilo). Taky jsem nevěděla, že jsou jedovatí a jed (samandarin) vyměšují ze žláz za očima - pro člověka příliš nebezpečný není. Taky je pro mne ohromující, že se tohle zviřátko dožívá až dvaceti let (v zajetí to může být až dvojnásobek). A poslední poznámka - je velmi chráněný, tak pozor na ně:) Bylo mi ctí:)