Libštejn

Další naše putování po přírodních a kulturních památkách nás zavedlo ke zřícenině hradu Libštejn. Místo se nachází cca 20 km severně od Rokycan. Mezi Radnicemi a Liblínem vede odbočka do lesa, která vede až ke zřícenině. Zřícenina hradu je položena mezi lesnatými kopci v těsné blízkosti řeky Berounky. O historii hradu jsme zde na blogu už psali, takže se nebudeme opakovat;) (koho by to zajímalo - první den letního putování:).

Zřícenina hradu Libštejn (foto: Jirka)

Tato výprava byla spojena zase jak jinak než s geologickou prací:) Geologie je věda pestrá a zahrnuje pod sebe mnoho oborů a my jsme se vypravili jednu malinkou část poznat:) No, abychom to upřesnili - kamarád a kolega (pokud se to tak dá říct) má jako své diplomkové téma průzkum archeologické lokality pomocí geofyzikálních metod. Mno, to ještě zní docela zajímavě:) Vybrán byl tedy hrad Libštejn, to zní ještě zajímavějc... Ale... ;))

Jirka: Mě vždy, když sem slyšel podobné názvy vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Proto se rozepisovat o tom v čem spočívala naše pomoc nebudu - radši spíše tyto zážitky z hlavy vyženu...:)

Lenka: Já bych to ale docela ráda okomentovala:) A možná přidáme i fotku;) Naše práce spočívala v tom, že nejdřív jsme natáhli mezi kolíky šňůry na prádlo o délce 30 metrů... Byl to celkem teda čtverec 30×30m, kde byly šňůry každé dva metry a na nich značky po metru, kterých jsme později viděli moc a moc... Poté se začala pravá opruz práce;) Celkem jsou čtyři elektrody, který se zapíchnou do země v metrových rozestupech, pak se pustí proud a zaznamená se napětí a proud a z toho se počítá odpor... a pak se z t oho asi pozná, jestli tam někde nejsou nějaký starý zdi atd. Ale tomu já už nerozumim... Každopádně to vypadá jak fronta na maso (ještě, když jeden má na zádech batůžek:D...), když jsou k tomu potřeba čtyři lidi a pátej, co ještě zapisuje;)

Tak fotka přece jenom bude ;) - měření geoelektrickou metodou (foto: Monika  - dík)

První den nás bylo pět, druhý den jsme se pak rozrostli o dalšího vědátora a ještě o stihoman špatného počasí, který se s námi odpoledne táhl... Nic méně, co nás nezabije, to nás posílí... a nezabilo nás to, takže jsme asi posíleni:)) Vzhledem k tomu, že nás bylo víc, tak si Jirka odskočil a pořídil hezkou fotečku a o tu se nejde nepodělit;) Jak říká - Výhled z hradu není moc dobrý, snad v zi mním období, kdy opadá listí ze stromů bude lepší. Kolem zříceniny se dá po turistické trase sejít až k řece. Díky chabým turistickým návštěvám (asi pět lidí za dva dny co jsme tam byli... a to nám vlastně ani nevadilo:)) bylo celé místo vlastně naše. Zvláště u řeky bylo tak krásné ticho, že pomalu podzimní sychravé počasí paradoxně dodávalo místu úžasnou komorní atmosféru...

Berounka pod Libštejnem (foto: Jirka)

Lidí se tu během těch dvou dnů opravdu moc neukázalo (možná dobře, alespoň se nezabili o ty natažený šňůry na prádlo, který při zemi nebyly moc vidět:). Nicméně, co nebylo v lidech, vynahradila nám zvířena... Nebo teda alespoň já jsem poprvé v životě viděla mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). No, abych byla přesná, tak jsme jich viděli víc na několika místech... Nádhera je tento černo žlutý tvoreček... Trochu jsem si na něj zableskala, tak bych se mu tímto chtěla omluvit za způsobenou újmu, ale nepo čítám s tím, že bych ho zase někdy v brzké době potkala;)

Mlok skvrnitý (foto: Lenka)

Jak si teď o mlokách čtu na wikipedii, tak se musim podělit o několik zajímavých informací... Dočetla jsem se, že se mloci neliší zbarvením podle pohlaví - takže nevíme, jestli jsme potkali mločí slečnu nebo mločího pána. Je to noční živočich, což možná vysvětluje, proč před náma utíkal pod kořeny:)... (i když přímé sluneční záření mu ten den opravdu nehrozilo). Taky jsem nevěděla, že jsou jedovatí a jed (samandarin) vyměšují ze žláz za očima - pro člověka příliš nebezpečný není. Taky je pro mne ohromující, že se tohle zviřátko dožívá až dvaceti let (v zajetí to může být až dvojnásobek). A poslední poznámka - je velmi chráněný, tak pozor na ně:) Bylo mi ctí:)

Plzeňsko - I. část

První část z prvního prázdninového výjezdu "mimo civilizaci":)) No, to né tak úplně, ale běžně ve stanu nespíme ;) Při cestě na jihozápad od našich bydliští jsme jako první zastávkové místo nemohli minout Hořovice. Důvod byl tak trochu prozaický - Jirka si potřeboval pořídit sluneční brýle a u nás v optice měli zavřeno v inkriminovanou dobu odjezdu na malou velkou cestu:)

Proč jsme se rozhodli pro dělení do několika částí? Důvod je také prozaický - kdyby to bylo v jednom dni, tak by z toho byl strašlivě dlouhatáááááááááááááánský článek, který by přetékal informacemi a fotkami a to by bylo k ničemu:) Částí bude tolik, kolik bylo dní - ale netřeba se děsit, dva roky prázdnin to rozhodně nebyly!:)

Takže k první naší zastávce - Hořovice. Město nepříliš vzdálené od mého bydliště, ale přesto se musím ostudně přiznat, že jsem tu nikdy nebyla. To bylo potřeba napravit;) Historie města se píše už od 10. století, kdy je doloženo osídlení této oblasti, v 12. a 13. století vznikl tzv. "starý zámek" (tedy nejprve dvorec, později gotická tvrz). Barokní "nový zámek" byl postaven v 18. století, kdy Hořovice patřily Vrbnům. Posledním majitelům byl zámek na základě Benešových dekretů zestátněn a státu patří dodnes.

Je sice pravda, že zámek je pěkný, ale musíme se přiznat, že na prohlídku jsme nešli... Neboť jsme před sebou měli ještě jiné plány:). Dalšími zajímavostmi Hořovic jsou např. kostel Nejsvětější Trojice a radnice, oboje k vidění na náměstí.

Zámek v Hořovicích (foto: Jirka)

První večer a noc našeho putování jsme strávili na chalupě - na pozvání kamarádů (no, dobře, tak jsem se trochu pozvala sama - já vim!:)). Už s nimi a s pejskem Toníkem jsme se vydali za dalšími pamětihodnostmi:)

První z nich byla zřícenina Hradu Krašov. Hrad byl založen před rokem 1232 Jetřichem z rodu Hroznatovců. Majitelé hradu se poměrně rychle střídali. Stavba podstoupila renesanční úpravy na počátku 16. století, kdy hrad patřil Kolovratům - v té době se jednalo spíše o zámek, než hrad, což dnes už moc nepoznáme. Dalších úprav, tentokráte barokních, se dočkal v době, kdy patřil k plaskému klášteru. Během josefovských reforem byla většina klášterů v Čechách zrušena (r. 1785, Josef II.). Poté stavba velice rychle zpustla a kolem roku 1800 se jednalo už spíš o zříceninu.

Zřícenina Krašov nad údolím řeky Berounky (foto: Jirka)

Hrad je situován v krásné údolní nivě řeky Berounky, která se za horkých letních dní stává poměrně frekventovanou místní dopravní tepnou. Pohled na zeleň, na vodu řeky, na skály a to všechno působí velmi harmonicky...

Vyhlídka u Liblína na řeku Berounku se stala dalším místečkem, kde jsme spočinuli. Ze skalního ostrohu je vidět na meandr Berounky, i když je pravda, že v žhnoucím odpoledním slunci se tam nejspíš nikdo nevydrží dlouho kochat :))

Libštejn je další zříceninou v berounském povodí (kolik jich asi je??). Hrad byl postaven v letech 1356 - 1367, když panství patřilo Oldřichu Tistovi v Hedčan. 1425 byl hrad obléhán husity a později, 1430, katolickým plzeňským vojskem. Hrad byl bezpečný, pokud se ale nepoužívala děla... V 15. století měl hrad 3 věže, baštu a předhradí bylo tvořeno 3 věžemi, kaple a 20 obytných stavení. 16. století se stalo hradu osudným, byl připojen k panství Kacéřov, hrad nebyl obydlen a pustil. Ke konci století už byl zcela zpustlý. Část kamení z jeho zdiva byla použita při stavbě liblínského zámku.

Zřícenina hradu Libštejn (foto. Jirka)

Pak už nebylo nic zajímavého z hlediska pamětihodností a o ničem jiném se tu šířit nemusíme :))