Piknik u rybníka :)

Zas nějaký ten pátek jsme nebyli u rybníka Strž kousek za Starou Hutí... Tak jsme se v horkém letním dni vypravili k rybníku, ale nejeli jsme se jen tak procházet, ani koupat - jeli jsme prostě na piknik. :)) Byl to spontánní nápad, když Jirka dorazil brzy z práce a měli jsme čas... napadlo mě, proč jíst doma, když si to můžeme dovézt někam ven. ;) No jo, ale nějak na to chyběly potřebné propriety. Košík jsem našla, mojito a kafe jsme si udělali do termohrnků, aby to přežilo cestu k rybníku, jenom sladěná kostkovaná deka s ubrousky chyběla... Vlastně nebyla žádná deka, narychlo jsme sbalili karimatky, které jsme beztak snad zas rok nepoužili. :) ... Ale co, nevadí, nic není dokonalé a i tak jsme si to užili. ;)

Legrace byla, když jsme to všechno začali vyndavat z auta a kolemjdoucí spoluobčané na nás tak podivně koukali... :D Je fakt, že to asi vypadalo divně, ale můžu jim to jen doporučit, ať to taky zkusí. :)

Rybník Strž (foto: Jirka)

... a ještě jednou (foto: Jirka)

A co že jsme to vlastně jedli? Měli jsme těstovinový salát, nakrájela jsem s sebou ovoce... ale nejlepší stejně bylo to moje mojito, skvělé pití na letní dny (stejně mi víc chutná nealko), ale to všichni určitě znáte. ;)

Piknik... těstovinový salát, ovoce... a osvěžující mojito :D (foto: Lenka)

Těstovinový salát... verze s hráškem a kukuřicí, které Jirka nerad :) (foto: Lenka)

Zlatoočka, která si z mojí ruky udělala přistávací dráhu (foto: Lenka)

Břeh rybníka jsem měli jenom sami pro sebe. Další živé duše byly jenom na druhé straně, skákali tam do vody, lidé tudy jezdili na kole... a my jsme nerušeně polehávali ve stínu a jedli naše mňamky. :) Slunce pálilo, ale ne zase tak moc, spíš příjemně... Všude kolem poletovali motýli a voněly vyprahlé kytičky - hlavně mateřídouška mi připomíná horké léto...

Břehy rybníka Strž (foto: Jirka)

Hvozdíkovitá kytička (foto: Lenka)

Bodláček (foto: Lenka)

Strávili jsme tu příjemnou lenošivou hodinku a myslím, že takovouhle akci ještě někdy podnikneme, protože je to prostě príma. :) Klidně bychom tu byli i delší dobu, ale museli jsme se vrátit, protože já jsme měla na večer s holkama domluvenou akci... jeli jsme shlédnout jeden super biják - video z našeho maturitního plesu. :D Viděla jsem ho snad jenom jednou a to hnedka po jeho vzniku, což je už pěkná řádka let... Je to sice malinko nostalgické, ale i tak jsme se u některých částí válely smíchy. Moc příjemný večer... Doufám, že za pár let si toho promítání zopakujeme a budeme se u toho také tak královsky bavit. :D

Poslední pohled na rybník :) (foto: Jirka)

Krásně voněla mateřídouška... (foto: Lenka)

Podvečerní procházka kolem lesa u Strže

V pondělí večer Jirka přijel docela rozumně z práce, takže jsme mohli vyrazit na krátkou procházku... Nejprve jsme přemýšleli, že bychom jeli znovu do anglického parku, ale tam jsme byli před pár dny, takže tuto variantu jsme zavrhli. :) Druhý nápad se ukázal nadějnějším - u rybníka Strž za Starou Hutí jsme byli naposledy v únoru v době třeskutých mrazů... :) Nakonec jsme k rybníku jenom nakoukli a dál jsme pokračovali cestou k chatové osadě a dále kolem lesíka...

Rybník Strž (foto: Lenka)

Vlastně jsme cestou neviděli ani nic moc extra zajímavého... spíš tak běžné kytičky a obyčejné borové šišky. :) Ale co, i to obyčejné může být docela pěkné. :) A jsem ráda, že jsem si ujasnila, jak se jmenuje tato bílá kytička, protože jsem si celá léta myslela špatně. :) Je to druh rožce (Cerastium)... Ale není to zřejmě druh r. rolní, jak jsem si myslela, takže tu nebudu dělat chytrou a radši nenapíšu nic. :)) Tak děkuji mimi_tulipánové, že mě v komentáři pod článkem vyvedla z omylu. ;)) Rozhodně nejde o nějakou vzácnou květinku, od pozdního jara do léta kvete skoro na všech sušších stanovištích. Mám ráda drobná bílá kvítka, která tato místa zdobí...

Rožec (foto: Lenka)

Asi už jsem to tu několikrát psala, ale opravdu se mi líbí různé odstíny svěže zelených listů doplněné o bílé tóny - kvetoucí kaštany, pápěří pampelišek... a nebo kvítky rožce. Tohle bývá jenom začátkem května a každý rok se na to těším. :) Tato fotka je asi miliontá variace na totéž téma, ale snad to internetový svět ještě unese. :)

Cestička ke Kotenčickému potoku (foto: Lenka)

Od Kotenčického potoka jsme naše kroky stočili podél lesíka. Docela jsem se divila, že to tu Jirka zná a já ne. :D ... No a tady jsme konečně vyzkoušeli ministativek, co jsem dostala k narozeninám. :) Je neuvěřitelně flexibilní a lehký a na můj malý foťáček stačí, docela jsme se s ním vyblbli. :)

U borovic (foto: Jirka)

... a šiška pod nimi :) (foto: Lenka)

Pohled směrem k údolí potoka (foto: Jirka)

I když ne všechno se dalo vyfotit dobře... Kvítek hvozdíku kartouzek (Dianthus carthusianorum) vypadá i ze stativu divně rozmazaně, to kvůli mírnému větříku, který přece jenom malinko kvítek rozpohyboval. :) Ale co bychom chtěli v takových světelných podmínkách. :)

Hvozdík kartouzek (foto: Lenka)

Posledním obrázkem dneska je rožcová louka. :) Pak už se moc fotit nedalo... obešli jsme si svoje procházkové kolečko, pak jsme nasedli do auta a zase jsme odjeli domů. :)

Loukáááá (foto: Lenka)

Další informace:
- Botany.cz - rožec rolní, hvozdík kartouzek

Rybník Strž pod sněhem

Zdá se, že do Evropy dorazila zima. :) Odkudsi u Ruska nám sem poslali pěkné mrazy... Ráno člověk musí vyrazit ven zahalen do mnoha vrstev oblečení. Ale jo, ještě si pamatuji hrozné horko ani ne před půl rokem, to je horší - to se ani nedá obléci, to se prostě musí vydržet. :)

V zimě jsou ty možnosti přece jenom větší, takže jedinou částí, která opravdu trpí chladem, je obličej. Za poslední týden tu byly pořádné mrazy - teplota klesla až na - 20°C. Tedy ono to bylo ještě méně, ale my nevíme kolik, protože máme teploměr, který pod -20°C už neměří. :)) Pak nemá mít člověk v -10° pocit, že je teplo a že ani nepotřebuje čepici. :) A ještě když venku svítí sluníčko tak jako celý sobotní den, to pohled z okna vypadal hodně lákavě. Jenže co podniknout, když Jirka měl mezi nočníma a nejpozději v pět hodin musel zase jet do práce?... Alespoň krátkou procházku v tom krásném počasí jsme si ale dopřáli. :)

V tomto duchu bych měla jeden malý kulturní příspěvek... od Jiřího Žáčka:
                NESPRAVEDLNOST

               Tvář, ta musí snášet

               mráz,

               déšť,

               jinovatku.

               Zato ty si hovíš pěkně v teple,

               zadku!

Můj oblíbený způsob společné fotografie ;) (foto: Lenka)

Dlouho jsme přemýšleli, kam se půjdeme projít, když máme asi jenom hodinku času, nakonec jsme se rozhodli pro rybník Strž, který pod sněhem musí vypadat zase úplně jinak, než v létě... A mám pocit, že jsem ho tak ještě nikdy neviděla... :) Stejně je trochu absurdní - někam dojet, aby se tam člověk mohl projít. :D

Rybník na Strži je ten nejpoklidnější rybník z těch několika rybníků v dobříšské rybniční pánvi. Vždycky se chodilo víc koupat a bruslit na Papež v Dobříši a Strž ta byla jenom pro pár starohuťáků. Nicméně, rybník má svoje neskutečné kouzlo... V létě jsem na jeho břehu pozorovala vážky a motýli a teď jsme zas koukali na pár bruslařů, kterých opravdu moc nebylo, protože sníh na rybníce byl příliš hluboký... Vlastně z toho důvodu jsme nešli bruslit i my. 

Břeh zamrzlého rybníka (foto: Jirka)

Stopování (foto: Lenka)

Cesta, po které chodíval Karel Čapek na svých vycházkách po okolí, dnes byla pokrytá sypkým zmrzlým sněhem, který nám hlučně křupal pod nohama, že jsme se ani neslyšeli, když jsme šli jenom kousek od sebe. :)

Cesta k památníku... (foto: Lenka)

... a od památníku (foto: Jirka)

Mrzlo, až praštělo... A jelikož zrovna z rybníka nic neodtékalo, mohl mráz působit i na Kotenčickém potoce, na kterém je rybník a vytvářet zajímavé útvary.

Ledový had (foto: Lenka)

Památník Karla Čapka byl zrovna zavřený - prý z technických důvodů (a až do odvolání). Škoda, protože zrovna byl krásně osvětlen nízkým zimním sluncem... Na prohlídku bychom ale stejně neměli čas - tak jako se nám to povedlo už jedno v létě (tady). :) Je to krásné a klidné místo a vůbec se nedivím Karlu Čapkovi, že si to tu tak oblíbil. Také by se mi tu líbilo. :) Tak alespoň jsem udělala pár fotek přes plot díky odklopnému displeji na foťáku. :)

Památník Karla Čapka (foto: Lenka)

Rybník Strž (foto: Jirka)

Naposledy jsme se podívali na rybník a pak jsme se šli projít kousek po okružní Čapkově stezce, celou bychom jí opět nestačili projít. Těžký to osud pracujících osob. :)) Automaticky jsme šli ve stopách dvojice, která tu procházela někdy dříve před námi. Cestou jsme koukali po stopách, ale bohužel jsme nějak nebyli schopní poznat stopy, které tu zanechala zvířata... Teda psa jsme poznali a nebo tu mámě vlky. :) Ale divná cestička s oticky ptačích nožiček, to je mi záhadou. :)

Zasněžená louka za památníkem  Karla Čapka (foto: Jirka)

Jdeme po stopě (foto: Lenka)

Opět jsme viděli na stromech kormorány. Mám opravdu pocit, že nejde o žádnou vzácnost - podruhé za zimu jsme vystrčili nos ven a podruhé jsme viděli několik kormoránů. To nemůže být náhoda! :)

Kormoráni na stromech (foto: Lenka)

Zbývalo udělat posledních pár fotek, přejít přes mostek přes Kotenčický potok, obhlédnout stopy od srnek a už jsme byli u auta...

Zasněžená louka (foto: Jirka)

Snow & flower (foto: Lenka)

... a v okénku auta na nás pomrkával krásný západ slunce. Teda na mě, Jirka tou dobou už seděl v autě a chystal se mi ujet. ;) Ale stihla jsem nastoupit... Mám podezření, že jinak by mi snad umrzl i ten zadek. ;)) Ale i mrazivé výlety mají hodně do sebe. Tak se těším na příští... :)

Západ slunce (foto: Lenka)

Další informace:
- Památník Karla Čapka
-oficiální stránky Staré Huti

Strž

Místo pro Dobříšáky asi notoricky známé... neboť si myslím, že každý tu musel minimálně jednou být na školním výletě :) ... Jenže pro Neveklováka to byla první návštěva památníku Karla Čapka ve Strži... Zajímalo by mne, jestli byla první a zároveň i poslední nebo ne :) No, dobře... úplně tady tak pravdu nepíšu - už jsme tu společně byli... na svatbě :)

Počasí se ten den ukázalo býti velmi rozumným a vedro nás procházelo celou cestu tam... až jsem skoro začala litovat, že jsme si nepopojeli autem ;) ... Ale néé, ono to vlastně bylo dobře a byla to moc hezká procházka po louce, okolo domů a posléze pole s obilím a červenými máky... Tahle situace plně naplnila mojí představu o létě :)

Zlatavé pole před žněmi (foto: Lenka)

Jak je naším zvykem (myslím, že jsem se tu o něm už nejednou zmiňovala), chodíme na mnoho míst později, než by se dalo považovat za "včas" :) ... a nebylo tomu jinak ani v případě nedělního odpoledne... Na prohlídku rozsáhlé expozice nám zbylo jen něco málo okolo půl hodiny a to je na tři patra nabytá informacemi opravdu hodně málo :) ... No, co se dalo dělat, museli jsme se s tím poprat, jak jsme uměli :)

Dozvědět se toho můžete hodně... O dětství bratří Čapků, o jeho studijních úspěších či neúspěších, o láskách, cestách dalekých i blízkých... O prvních dílech... A kolik asi zajímavých informací jsme v té rychlosti ani nepřečetli... :)

Zimní zahrada se sochou sličné dívky :) (foto: Lenka)

Jisté ovšem je, že Karel Čapek (1890 - 1938) byl neobyčejný člověk... Jeho myšlenky oslovily mnoho lidí v takřka celém světě... vlastně oslovily a oslovují... a zřejmě i nadále oslovovat budou...

Fotka fotky od Karla Čapka (foto: Lenka)

Vyšší patro expozice je věnováno svatbě s herečkou a spisovatelkou Olgou Scheinplugovou... Velmi se mi líbí fotografie evidentě těsně po obřadu, kdy Čapek má v ruce cigárko a na ruce hůlku... Vypadá prostě jako pohodář každým coulem (no, doufám, že by ho toho slovní spojení neurazilo).

Dále je tu něco o divadelním ztvárnění jeho her ve světě a o historii samotného domu, kde se dnes památních nachází. Původně na tomto místě byla továrna, kde byla zpracovávána železná ruda. Samotný dům byl vystavěn v 19. století. Po první světové válce získal stavbu od rodu Colloredo-Mansfeldů Václav Palivec. V roce 1935 jej věnoval jako svatební dar k doživotnímu užívání... Čapek zde trávil rád svůj čas, velmi si oblíbil zahradu i okolí... Čas je ale neúprosný... v prosinci se nachladil při likvidaci škod, které způsobila povodeň a umírá na zápal plic...

V podkrovní části památníku je expozice věnována Olze Scheinplugové (1902 - 1968) a Ferdinandu Peroutkovi (1895 - 1978), spisovatel, dramatik a novinář byl Čapkovým přítelem a často Strž navštěvoval.

Pohled na přední část památníku (foto: Jirka)

Po prohlídce jsme se vydali na procházku po okružní cestě Karla Čapka o délce asi 6 km. V první části se nám velmi líbilo - na svěže zelenou louku pražilo odpolední sluníčko... a jak jsme při vstupu do lesního chládku později zjistili, zahánělo i neúprosná hejna komárů :)

Modrá a zelenej :) (foto: Jirka)

Jakmile jsme sešli z louky do lesa, už to bylo tady... plác... lesní cesta byla trochu rozbahněná, asi ještě pozůstatek po nedávných deštích... plác ... Všude kolem byly bažinky, které se asi komárům velice líbily... A místní lidé to asi věděli, proto komáři byli silně vyhladovělí, tak jsme jim neochotně dělali potravu... Zabral na ně až repelent... ale jenom na chvíli. No, prostě jsem došla k závěru, že sem se příště vydám tak asi až v zimě:)

Most přes Kocábu (foto: Jirka)

Bylo docela příjemné vylézt z lesa na denní světlo a zbavit se aslepoň z části těch pichlavých malých teroristů... To se pak svět zdál hned veselejší. :)

Řebříček (foto: Lenka)

... ale to už jsme se blížili zase k rybníku Strž a k výchozímu bodu okružní cesty a pak nezbývalo nic jiného než se zase okolo pole s máky, obydlí a posléze po louce vrátit domů. :)

Další informace:

- Památník Karla Čapka

- Nadační fond Čapkova Strž

- wikipedia - Karel Čapek, Olga Scheinpflugová, Ferdinand Peroutka