Cesta s gamaspektrometrem :)

Blížil se duben a s ním i konference, kde jsem měla prezentovat svůj poster... No, ale na konci března stále ještě chyběly nějaká data, proto bylo nutno se vypravit zase po delší době do milovaného Českého Švýcarska a vzít s sebou ten neoblíbený přístroj - gamaspektrometr.

Bylo až s podivem, jak pěkné bylo počasí, takže nám náladu nemohla zkazit ani nutnost vzít si s sebou krosnu, protože do normálního malého batohu se ten pekelný přístroj prostě nevejde. :) Jako už mnohokrát předtím, zastavili jsme v Jetřichovicích, kde jsme zaparkovali auto a odtud jsme pokračovali pěšky.

Roubená chalupa pod Poštolčím kuželem (foto: Lenka)

Jarní potrava včel (foto: Lenka)

Po zelené turistické značce jsme prošli pod Vilemíninou stěnou až na rozcestí s červenou, odkud jsme museli popojít ještě kousek dál a výš... A protože jsem byla nějaká nastydlá a měla jsem kašel, nešlo se mi do kopečka zrovna dobře. Ale na druhou stranu se venku alespoň dobře dýchalo. :)

Baví mě v Českém Švýcarsku chodit po důvěrně známých místech, která ale v jiných ročních dobách vypadají poněkud neobvykle. To byl i případ brzkého jara, kdy ještě nebylo listí ani tráva a krajina působila malinko fádně, ale na druhou stranu jsme ještě někde viděli zbytky sněhu, takže se není co divit, že se příroda ještě nechtěla zazelenat. :)

... po zelené turistické značce (foto: Jirka)

... a stejně tak mě baví koukat na krajinu z drobnohledu a všímat si malých věcí, které dohromady vytvářejí charakter našeho nejmladšího národního parku. Třeba jako lišejník dutohlávka štíhlá (Cladonia gracilis)... i když si nejsem jistá, jestli to pravdu je tento druh dutohlávky, protože se to dá špatně poznat. :)

Dutohlávka štíhlá na pařezu (foto: Lenka)

Chalupa pod Jetřichovickými stěnami (foto: Jirka)

No, ale některá místa bez listiva vypadají zas o dost lépe a dokonce se dají i normálně vyfotit a není na fotce jenom zelená změť. :) Třeba jako kříž vedle chalupy pod Mariinou skálou. :)

Kříž (foto: Lenka)

A třeba následující průhled na Jetřichovické vyhlídky patří k mým oblíbeným. ;) Zdejší krajina působí v bezlistnaté době opravdu nepatřičně. :)) 

Světlá bezlistá krajina (foto: Lenka)

Stoupáme do kopce... stále... (foto: Jirka)

Docela jsem se divila, že se tu tolika těžilo dřevo. Průběžně dochází na území národního parku ke kácení na mnoha lokalitách, což je snaha o vymýcení nepůvodních druhů dřevin. Jedná se především o borovici vejmutovku, ale i o další druhy jako douglaska tisolistá, modřín opadavý a dub červený. Mezi nežádoucí druhy tu patří i smrky... Celé kácení se děje kvůli snaze o obnovu přirozené skladby lesa. Borovice vejmutovka (Pinus strobus) se v této oblasti České republiky chová jako agresivní invazivní druh. Původně pochází ze Severní Ameriky. V porostech vytlačuje dříve běžnou borovici lesní (Pinus sylvestris) a to hlavně tím, že z nich opadává velké množství jehličí, které mění chemismus půdy, kde nedokáží růst jiné stromy a dokonce ani rostliny v bylinném patru. Vzniká tak druhově velice chudý les, který v oblastech národního parku nemá co dělat.

Těžba dřeva (foto: Lenka)

Ještě to bude asi dlouho trvat, než se z tohoto lesa stane zdravý a pro oblast Českého Švýcarska typický les, ale až se tak stane, bude to stát za to. No, ale do té doby je ještě potřeba pracovat nejen v lese, ale i u skály a na nás tam za stromy jedna čekala. :) A když už jsem viděli svižníka polního (Cicindela campestris),  pustili jsme se pilně do práce. :)

Práce volá, vzhůru za ní (foto: Jirka)

Svižník polní (foto: Lenka)

A že ta práce dost často není med naznačuje následující fotka... Pro úplnost bych měla říct, že ten přístroj je gama spektrometr, který měří radioaktivitu materiálu. No a protože pískovce jsou obecně málo radioaktivní, musí se jedno měření provádět celé 4 minuty. A nemusím jistě uvádět, jak jsou někdy ty 4 minuty hrozně dlouhé. :) Ale já mlčím, protože většinu bodů měřil Jirka, za což mu patří vééélký dík!

Radosti s gamaspektrometrem (foto: Lenka)

Štěstí bylo, že jsme chytli tak pěkné počasí, protože stačila kupodivu jenom jedna bunda, aby člověku nebyla zima. Teda to bylo odpoledne, ale za našeho pilného měření šlo slunce docela rychle dolů a nenadáli jsme se a už zapadalo na horizont. Naštěstí nám chybělo jenom několik posledních bodů, takže jsme na to ještě viděli. :)

Koliště s klesajícím sluncem (foto: Lenka)

Západ slunce nad Českých Švýcarskem (foto: Lenka)

Akorát když jsme skončili, vyplašili jsme párek nějaké zvěře, která rychle odšustila směrem od nás. Škoda, že jsem neviděla, co to bylo... Ale ono už teda moc vidět nebylo. Cestou přes les jsme šli už po tmě a k autu dorazili už dost pozdě, ale největší tragédií dne bylo, že nám v naší oblíbené restauraci Na Stodolci už nedali nic teplého k jídlu. Ba né, Jirkovi ohřáli žebírka a já jsem si dala nakládaný hermelín, jestli si dobře vzpomínám. Hlavní bylo, že jsme zahnali hlad. ;)

Další informace:

- reportáže o NP České Švýcarsko - ČR Leonardo

- cs.wikipedia - České Švýcarsko, borovice vejmutovka, borovice lesní, svižník polní

- Usedlost Na Stodolci :)

Jetřichovické vyhlídky v zimě

Jirka chtěl navštívit Jetřichovické vyhlídky už den předem, ale to by nemělo valný účinek, protože se obávám, že by nebylo vidět ani na špičku nosu, natož něco z krajiny. :) Ale radost jsem mu udělala a vypravili jsme se sem hned druhý den - na tradiční okružní procházku. Jako vždy jsme auto nechalu v Jetřichovicích, světe div se, ale byli jsme na parkovišti sami. A brzy jsme začali stoupat k první z vyhlídek - Mariině skále.

Cestou jsme nepotkali ani človíčka, nebo vlastně ano - myslím, že asi dva nebo tři čundráky, kteří někde blízko strávili nocleh. Jinak celistvost cestiček narušovaly jenom kopýtka vysoké zvěře. Za takovýchto podmínek mám České Švýcarsko asi nejradši...

... celý den jsme neviděli jiné stopy, než tyto a naše vlastní (foto: Lenka)

Zpočátku našeho výletu lehce vykukovalo sluníčko, ale to se samozřejmě nenechalo zahanbit a docela rychle se zase ztratilo za hradbou mraků... Jak už to tak většinou bývá. :) Výhled byl stejný, jako vždycky, ale přece jenom něčím jiný... :)

Mariina skála (foto: Jirka)

Jména hloupých na všech sloupích... (foto: Lenka)

Vilemínana stěna a Rudolfův ostroh (foto: Lenka)

... No jo, byla přece jenom už zima... I kyž do té doby tu moc sněhu nespadlo - na vrcholkách skal ležel jenom slabý poprašek sněhu... A během odpoledne začalo jenom lehce sněžit. Stejně bych někdy chtěla ČŠ vidět pod sněhem, ještě lépe v lednu nebo v únoru vidět známé skalní ledopády. To musí být neskutečná krása. :)

Snížek (foto: Lenka)

Padlá červená (foto: Lenka)

Na Vilemíninu stěnu jsme ani nezašli, abychom se nezdržovali, byli jsme tu už později odpoledne a tak jsme se ještě za světla chtěli dostat k autu.

Krásně rostlý strom (foto: Jirka)

Listí podzimní a sníh zimní (foto: Jirka)

Mladý buk (foto: Lenka)

Rudolfův ostroh v mlze (foto: Jirka)

Nicméně výšlap na Rudolfův Ostroh jsme si odpustit nemohli. ;) Tady ale hoodně foukalo a byla zima veliká, takže jsme zase rychle slezli a pelášili k autu. :)

Zapadající slunce na Vilemínině stěně

Je docela fajn po celém dni, kdy člověk pendluje mezi skálama, prodírá se kapradím a klouže po bahýnku a mokrýma klackama položenýma po spádnici, že den zakončí ve zcela jiném duchu:) Je pěkné, když po celém dni s přeháňkovým charakterem se večer sluníčko umooudří a vykoukne alespoň na chvíli:) A nejlepší je, když po celém dni v nevábné rokli, stanete na 439 m. n. m. umístěném skalním ostrohu:)

Pohled z Vilemíniny vyhlídky na Mariinu skálu, Havraní vrch a pod nimi ležící Jetřichovice (foto: Jirka)

Pravdou teda je, že jsme se na Vilemínině stěně ocitli ve chvíli, kdy ještě sluníčko ani zdaleka nesvítilo... Ale my byli trpěliví a ono se nám přece jenom ukázalo! Díky mu :))

Slunce k západu směřující (foto: Jirka)

Krásné zakončení pracovního dne... :)

Jetřichovické vyhlídky

Poslední terénní den jsem si dala za úkol poohlédnout se po nějakých pěkných skalkách v oblasti za Rudolfovým ostrohem... Vyrazili jsme po zelené značce z Jetřichovic. Pozvolna cesta mířila vzhůru, za prudkou zatáčkou je na skále umístěna Kesslerova deska. Rudolf Georg Kessler byl lesní správce a v oblasti Jetřichovicka se zasloužil o stavbu mnoha cest. O kousek dál jsme došli na rozcestí "Pohovka", ale my jsme pokračovali rovně po neznačené cestě... No a to už zase pršelo! :) ...

Za deště jsme si prohlédli okolí předem vytipovaného místa a upřímně řečeno, bylo to nic moc... A ještě neustávající déšť do toho, v tu chvíli to tu vypadalo na velmi nevlídné místo. V jedné rokli jsme našli ve skále vytesaný křížek tzv. Stormův pomníček. Vytesán byl v roce 1855 na památku smrti sedmiletého chlapce, který v lese zabloudil při hledání borůvek.

Stormův pomníček (foto: Lenka)

Brzy déšť ustal a my jsme se vydali zpátky na rozcestí, ale dál jsme se vydali po červené značce směrem k Rudolfovu kameni (ostrohu). Ještě předtím jsme malinko odbočili z trasy a vystoupili jsme na skálu v blízkosti Čertovky (387 m. n. m.) odkud byl ještě neviděný pohled na okolí :) ... Když tak o tom přemýšlím, tak se sem asi ještě vrátím za prací - přece jenom je to docela pěkná skalka. :)

Výhled na Růžák a Koliště (foto: Jirka)

Vyhlídky nad Jetřichovicemi (foto: Jirka)

Po krátké zastávce na Čertovce jsme po chvíli opět stoupali vzhůru, brzy se před námi vyloupla skála. Výstup nahoru je místy docela obtížný (a nebo sestup - alespoň podle toho, jak se tvářila jedna pani, co jsme tu potkali:)). A pak už jsme tam byli - na vrcholku Rudolfova kamene v nadmořské výšce 484 m. Dříve se nazýval Vysoký kámen, ale v první polovině 19. století tu podobně jako na Mariině skále a Vilemínině stěně byl rodem Kinských postaven vyhlídkový altán a skála byla přejmenována podle Rudolfa Kinského. Od roku 1992 se skála pyšní novou stavbou.

Rudolfův ostroh (foto: Jirka)

Na celé skále je nápadné proželeznění některých poloh, které zde vytváří místy velmi byzarní výkvěty, pokličky a roury. :) Sedimenty jsou druhohorního stáří (křída) a železité roztoky jimi pronikaly v době třetihor a vysrážel se z nich limonit (hnědel). Proželeznění značí, že někde v blískosti byl vulkanický zdroj.

Železné krusty na Rudolfově ostrohu (foto: Lenka)

Dále po červené jsme procházeli krásnými reliktními bukovými lesy. V okolí buků dnes jde najít uměle vysazené smrkové monokultury, které s přirozeným lesem velmi ostře kontrastují. Velmi mně překvapila informace, že náprstník červený (Digitalis puspurea) je nepůvodní druh, který se v této oblasti rozšířil až ve 20. století.

Náprstníky (foto: Lenka)

Za další kousek jsme narazili na naši známou odbočku na Vilelmíninu stěnu (439 m. n. m.) a tak jsme nemohli jinak, než se i tam zastavit. :) Původní název je Černá stěna, ale i ona byla přejmenována podle příslušnice rodu Kinských (matky majitele panství). I zde stával v 19. století altán, ten ale schátral a spadl a obnoven už nebyl.

Poslední z vyhlídek nad Jetřichovicemi je Mariina skála (či vyhlídka) ve výšce 428 m. n. m. Původní jméno skály znělo Velký Ostrý, pozdější název je podel Marie Anny Kinské (manželky majitele panství). V roce 1856 zde byl zpřístupněn první jednoduchý přístřešek. Pozdější stavba lehla popelem při požáru v roce 2005 a od roku 2006 se Mariina skála může pyšnit boudou novou. :)

Vyhlídkový altán na Mariině skále (foto: Lenka)

A je to dobře... Mariina skála by bez boudy vypadala poněkud divně... jako v negližé. Že jsme těch výhledů dneska viděli, ale každý je prostě jedinečný a určitě to stálo za to. :)

Rozhled z Mariiny skály (foto: Jirka)

Těším se zase na viděnou... :)