Jižní Morava - rozhledna Slunečná a Mikulov

Ráno hned poté, co jsme si sbalili a opustili jsme pokoje, osazenstvo druhého auta odjelo, protože měli nějakou práci nebo co. My jsme si ještě sedli na terasu a kochali jsme se výhledem na Bořetice, také jsme snídali a Surmanovi nám dokonce udělali kafíčko. :)  Také jsme si nakoupili pár lahví domů... :)

Protože Surmanovi nedělají burčák, museli jsme se pro něj zastavit u pana Josefa. :) Koupili jsme si dohromady asi tak dvacet litrů, takže cesta domů probíhala vesele za trvalého odpšoukávání vzduchu. :)

Burčáky :) (foto: Lenka)

Protože my jsme neměli kam spěchat, řekli jsme si, že se ještě podíváme na rozhlednu Slunečná kousek odsud. Respektive se to tam nazývá turistický areál Nad zahradami s rozhlednou Slunečná. :) Akorát se tu nepočítá s lidmi, co by sem přijeli autem... my jsme neměli kde zaparkovat, stačilo by kousek u odbočky z hlavní silnice vyhradit pár míst na stání. Takhle jsme malinko rozčílili jednoho pána, co tu hlídal úrodu před špačky. :)

Vinice pod Slunečnou (foto: Jirka)

Ach jo... zase ty hrozny... (foto: Lenka)

Turistický areál tu byl postaven na jaře roku 2009, slavnostně otevřena byla 8. května. Rozhledna vznikla v rámci programu přeshraniční spolupráce Slovenská republika - Česká republika (mezi lety 2007-2013). Rozhledna je postavena z modřínového dřeva a z ocele. Vysoká je 18,6 m a vyhlídková plošina je ve výšce  15 m. Vedle rozhledny jsou dvě stylizované budovy, které mají připomínat zdejší vinné sklípky - v jedné jsou záchodky, ve druhé prodejna suvenýrů a občerstvení. Jo a vstup na rozhlednu je bezplatný. ;)

Stoupáme k rozhledně (foto: Jirka)

Lokalita rozhledny byla vybrána uprostřed tzv. Modrých hor (spolek obcí, kolem kterých jsou podmínky pro pěstování modrých odrůd vinné révy). Po vystoupání 75 schodů se z vyhlídkové plošiny rozhledny naskýtá krásný výhled, jako na dlani se lze kochat pohledem na Kobylí, Vrbici, Bořetice a Velké Pavlovice. Jen Němčičky jsou odsud za horizontem. Popis objektů, které jsou odsud vidět je na šesti panoramatických fotografiích, které jsou na vyhlídce. Podle toho se dá krásně zorientovat a jak je rozhledna docela mladá, nejsou ještě tyhle fotky vybledlé jako tomu často na rozhlednách bývá protože na ně hodně svítí sluníčko. :)

Výhled směrem k pálavským kopcům... (foto: Jirka)

... a na Bořetice (foto: Jirka)

Moc se mi líbí konstrukce rozhledny, vypadá trochu jako tyčinky dětské hry mikádo. Vyhlídková plošina je vyosená vůči zbytku rozhledny a je obrácená směrem na Velké Pavlovice. Podle mého názoru je to jedna z nejhezčích nově postavených rozhleden u nás.

Zvláštní konstrukce rozhledny (foto: Lenka)

A po návštěvě rozhledny se nám stále ještě nechtělo domů, tak jsme přemýšleli, kam bychom se mohli podívat a nenapadlo nás nic jiného, tak jsme se jeli podívat do Mikulova - skoro přesně po roce od první návštěvy (tady). :) Auto jsme nechali na našem starém známém parkovišti a šli jsme se projít kolem hlavního náměstí. Já jsem si rovnou odskočila vyfotit památné stromy, které tu rostou hned vedle Ditrichštejnské hrobky. První z nich je pavlovnie plstnatá (Paulownia tomentosa), která je vysoká 14 m a obvod kmene má 240 cm.

Pavlovnie plstnaté vedle Ditrichštejnské hrobky v Mikulově (foto: Lenka)

A o kousek dál je lípa velkolistá (Tilia platyohillos). Památná lípa je vysoká 12 m a obvod jejího kmene činí 240 cm. Oba stromy byly vysazeny mikulovským okrašlovacím spolkem jako symbol míru po druhé světové válce. Jako památné stromy byly vyhlášeny také současně a stalo se tak 14. května 2004.

... a o kousek dál památná lípa (foto: Lenka)

Následující fotka patří k mým oblíbeným... Jde o lampu na domě hned vedle Ditrichštejnské hrobky... Díky světlu a stínům je z ní zdobná krajka... nebo alespoň já tam tohle vidím. :)

Krajkovaná stínohra (foto: Lenka)

No a protože na nás šel hlad zaskočili jsme si na oběd do hospody... ještě vloni tu docela dobře vařili, ale letos to bylo nějaké divné a navíc neměli ani normální kafe. A ještě ke všemu už ani nebrali stravenky, tak bylo dobře že jsem předtím vybrala peníze protože jinak bychom jim tam zůstali mýt nádobí. ;)

Jelikož jsme se zase trochu přežrali, šli jsme se ještě na chvíli projít do zámeckého parčíku, kudy vede klikatící se cesta, která stoupá k mikulovskému zámku. V zámku jsme vloni také byli, sídlí tam regionální muzeum. Nikam jsme nespěchali a kochali jsme se pohledem na zdejší dominanty. Snad odevšad je vidět věž kostela sv. Václava. Původně byla gotická, ale později byla renesančně přestavěna a tuto podobu si zachovává dodnes.

Věž kostela sv. Václava (foto: Jirka)

Zámek a vykukující věž kostela (foto: Jirka)

Z terasy zámecké zahrady je výhled na část Mikulova pod námi. Mikulov je podle mého názoru pěkné město, je tu mnoho památek a okolo je i pěkná příroda, no a o víně už budu mlčet. :)

Pohled na Mikulov z jedné ze zámeckých teras (foto: Lenka)

Zhruba v těchto místech jsem se otočili a šli jsme zase k autu. Jednoho z nás totiž dost bolely záda, tak jsme to nechtěli zbytečně natahovat a trápit ho. Museli jsme se spokojit s tím, co jsme viděli a prožili během víkendu, myslím, že toho nebylo málo. :)

Ještě jednou zámek (foto: Jirka)

Ale na Svatý kopeček bych se mohla koukat mnohem déle... A nebo i z něj na Mikulov, je tam skutečně krásně. Určitě i jelenům a prdelatým chlapečkům se tam musí líbit... I když tihle nad branou do zámecké zahrady koukají jiným směrem. :)))

Svatý kopeček (foto: Jirka)

Jelene, jelene... (foto: Lenka)

Ještě pár obrázků jsme si udělali na náměstí. Morový sloup, hrobka, Svatý kopeček, morový sloup. kostel sv. Václava, dům s renesančními sgrafity. A jde se dál. :)

Náměstí a Svatý kopeček (foto: Jirka)

Morový sloup na náměstí (foto: Jirka)

Cestou jsme si ještě dali zmrzlinu, ale pak už jsme šli dál. Ostatní už čekali u auta, ale já jsem si ještě odskočila vyfotit jeden krásný památný strom. Je to pravdu velký platan javorolistý (Platanus hispanica), který je na křižovatce ulic Pod platanem, Vídeňská a Komenského. Platan je vysoký 32 m a obvod jeho kmene je 530 cm. Stáři stromu je asi 160 let - vysazen byl v první polovině 19. století v blízkosti pramene Herringbrunnen, což býval jeden z nejvydatnějších pramenů v Mikulově. Díky dostatečnému přísunu vody platan dorostl do takových rozměrů. Status památného stromu byl tomuto platanu udělen k 30. březnu 2005.

Památný platan (foto: Lenka)

Od památného platanu byl krásný pohled na zámek. Tak jsem se jím naposledy pokochala a vyrazila jsem zpátky k autu. 

A poslední pohled na mikulovský zámek (foto: Lenka)

Ač se nám domů moc nechtělo (zvlášť s vidinou, že druhý den musíme do práce), vyrazili jsme pak už na cestu. Před Prahou, jako obvykle v tu dobu, byla zácpa. No, asi jsme nebyli jediní, kdo chtěl využít krásného počasí k pobytu někde venku. :) Byl to povedený víkend, takže zase někdy na viděnou, jižní Moravo. ;)

Další informace:

- oficiální stránky města Mikulova

- cs.wikipedia - rozhledna Slunečná, Seznam památných stromů v okrese Břeclav, Mikulov

Pálava VIII. - cesta domů

Tak... nadešel den, kdy jsme se měli sbalit a vrátit klíčky od "naší" chatky. No, nechtělo se nám moc domů, to je pravda. :) Na druhou stranu - sobota byla prvním dnem, kdy nesvítilo sluníčko, takže to bylo asi znamení, že už opravdu máme jet domů. :)

Ale řekli jsme si, že se ještě musíme zastavit ve vinotéce v Pavlově, abychom domů dovezli nějaký ten burčák a případně dokoupili ještě nějaké víno. Když jsme tam přišli, zrovna tam paní šenkýřka masakrovala komáry, kterých všude poletovalo požehnaně. :) Tak jsme jí pomohli s vyvražďováním a také jsme se zdrželi ochutnávkou ledového vína. :) Vlastně jsme také museli počkat, než vinaři dovezou burčák... Asi se tu hodně pije a na nás nic nezbylo! :) Asi jsme nebyli jediní, co na něj čekali, protože tu najednou byl nečekaný frmol, že jsme si i sami museli načepovat víno a burčák. :) To bylo to pravé rozloučení s Pálavou. ;)

Když je ve vinotéce frmol, natočíte si víno ze sudu sami :) (foto: Lenka)

Ty dvoulitrovky burčáku jsme měli celkem tři, takže se každou chvíli v autě odpouštěl vzduch, aby nám ty poklady neexplodovaly! :D

Cestou jsme si udělali malou zastávku u větrného mlýna v Lesné. Prostě se nám líbil, když jsme ho viděli z dálky z auta, tak jsme se u něj zastavili. :) Mlýn byl postaven roku 1850 rodákem z Lesné - zednickým mistrem Franzem Czerným. Do roku 1964 sloužil mlýn armádě a pak tu JZD skladovalo obiloviny. Po roce 1987 byl mlýn opraven za účelem otevření restaurace, která je tu i dnes. Ale my jsme si nic k jídlu nedali a radši jsme jeli dál. :)

Mlýn kdesi po cestě :) (foto: Jirka)

Měli jsme namířeno do Vranova nad Dyjí, ale než jsme tam dojeli, zastavili jsme na boční silničce v serpentinách a šli jsme na vyhlídku, odkud je na Vranov krásný pohled. Náhodou jsme se ocitli u Mnizskova kříže. Masivní sokl se sloupem a křížem z mosazného plechu nechala postavit hraběnka Helena z Mnizsku - Lubomirská pro svého zesnulého manžela, jehož vyhlídka na tzv. Křížovém vrchu byla oblíbená. Kříž tu stojí od roku 1846.

Mniszkův kříž (foto: Lenka)

Z vyhlídky je krásný pohled na zámek, jehož dominantu tvoří nejvýše položená část, ve které je Sál předků. Směrem po proudu řeky Dyje se otevírá pohled na údolí, kde je masiv Hamerských vrás, které jsou z bítešské ortoruly. :) Teda jo, symbolicky jsem byla blízko legendární bítešské ortoruly asi týden po tom, co jsem dokončila školu! :)))

Státní zámek Vranov nad Dyjí (foto: Jirka)

Dlužno říct, že výhled byl tak krásný, že jsme si z toho sedli na zadek... :) Tři z nás obrazně a Péťa doopravdy... Nicméně měla fakt kliku, že z prudkého srázu nesjela dolů. No, dost nám zatrnulo, když jsme ji viděli! 

Autem jsme sjeli dlooouhými serpentinami do Vranova, abychom zase vyjeli na protější kopec. Dost rozmanitý terén tu mají. :) Zaparkovali jsme u jednoho pole a sešli kousek níž a už jsme byli u zámku. Teda za sebe můžu říct, že jsem okamžitě Vranov nad Dyjí začala považovat za nejhezčí zámek u nás. :)

Most vedoucí k zámku (foto: Jirka)

Akorát paní baba v pokladně mi trochu zkazila náladu. Hodně trvala na tom, že nás nepustí všechny jako studenty. ;)) Na tomto místě stával původně románsko-gotický hrad, ze kterého zůstaly zachovány dvě hranolové věže, část hradeb a několik budov v předhradí. Po požáru v roce 1665 nechali zámek do současné podoby přestavět hrabata z Althannu. Na konci 17. století byl postaven již zmíněný Sál předků a později zámecká kaple Nejsvětější Trojice. Stalo se tak podle plánů Jana Bernarda Fischera z Erlachu. V 18. století byly přestavěny obytné budovy. Z konce 18. století pochází i štuková a tapetová výzdoba v prvním patře zámku, která je dodnes zachována. Dnes je zámek jedním z nejhezčích příkladů středoevropského baroka.

Poté zámek získali polští šlechtici Mnizskové. Stanislav Mniszek v roce 1816 kupuje továrnu na kameninu, která do té dobry příliš neprosperovala. Postupně z ní buduje velký a prosperující závod. Kameninové výrobky jsou často zdobeny výjevy ze zámku a okolí. Na zámku je mnoho výrobků z kameniny vystaveno a dotváří tak osobitý interiér. 

Nádvoří zámku (foto: Jirka)

Teda v době, kdy údolí Dyje nebylo tak silně zalidněno, musel být výhled ze zámku parádní... i když vlastně i dneska stojí určitě za vidění. :)

Výhled na údolí Dyje (foto: Jirka)

Prohlídka zámku byla hodně zajímavá, provázel nás mladík, který o historii dost věděl a zároveň si to nekuňkal pro sebe. :) Výhodou také bylo, že nás na prohlídce moc nebylo, což je vždycky zajímavější. Hodně mne překvapily interiéry, protože během prohlídky jsme navštívili např. obkládanou koupelnu, salony spjaté se spirituální alchymií, úchvatnou knihovnu a další zajímavé místnosti. Skoro v každé z nich byly řezané i hrnkové květiny a na stolech mísy s ovocem. Opravdu pěkné! :)

Další lokaci jsme do GPSky zadali Třebíč... Cesta nás vedla ani nevíme kudy, ale najednou jsme se vynořili v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde se prostě nedalo nezastavit. :) Škoda jenom, že tou dobou se už drobně rozpršelo...

... před zámkem v Jaroměřicích nad Rokytnou (foto: Lenka)

Původní středověká tvrz byla v 16. století přestavěna na renesanční zámek. Do barokní podoby se zámek vyloupnul mezi lety 1700 a 1737, kdy panství vlastnil rod Questenbergů. Současně se stavbou budovy vznikala i krásná zahrada ve francouzském stylu. Na druhé straně říčky Rokytné přechází zahrada do anglického parku. My jsme se podívali jenom do francouzského parku a ještě za deště, ale i ten byl krásný, byly tu staré kamenné lavičky a sochy, květinová bludiště a tvarované stromky a keře... Jo, za slunečného počasí to tu musí být skutečně paráda. :)

Zámecký park (foto: Lenka)

V bezprostřední blízkosti kostela stojí kostel sv. Markéty, který spolu se zámkem vytváří příklad vrcholného baroka. Od roku 2002 je kostel chráněn jako národní památka. Před stavbou nového chrámu tu asi po čtyři staletí stával původní kostel. Starý kostel byl velmi poškozen při požáru v roce 1631. Jeho obnova probíhala jenom velmi pomalu a v roce 1737 přestavěn do současné barokní podoby. Kostel nechal postavit Jan Adam z Questenberku. Kostelu dominuje kupole a dvě téměř čtvercové věže vysoké asi 40 m. No, až příště nebudu vědět, kam bych chtěla na výlet, tohle je jeden ze skvělých typů. :)

Zámek Jaroměřice nad Rokytnou (foto: Jirka)

Škoda jenom, že jsme sem dorazili v době, kdy už se zámek zavíral... Což znamenalo, že jsme prošli do zámeckého parku, ale vstup zpátky už zamkli a my jsme museli zámek obejít druhou stranou. :) Ale stejně už jsme neměli čas, protože nás ještě čekala dlouhá cesta domů.

Nicméně, původní plán jsme dodrželi a do Třebíče dojeli. I když jsme se tu zdrželi asi tak půl hodinky... Vlastně je zvláštní, že jsem tu ještě nikdy nebyla, když v Třebíči mám příbuzné. :) Zamířili jsme nejdříve na náměstí, které je teda docela velké a kolem stojí hezké historické domy. K nejzajímavějším z nich patří renesanční tzv. Malovaný dům. Dům postavil v 16. století benátský kupec Francesco Calligardi a zřídil v něm obchod s koloniálním zbožím. Sgrafitová výzdoba domu byla později přemalována vápnem a znovu odkryta byla až v roce 1903. V současné době je v domě informační středisko, galerie a obřadní síň. 

Renesanční dům na třebíčském náměstí (foto: Lenka)

Ulice mírně stoupající z náměstí kolem Malovaného domu nás dovedla k jedné z dominant Třebíče - ke kostelu sv. Martina.  Kostel byl vybudován v druhé polovině 13. století. V roce 1716 byla původně samostatně stojící stavba spojena s městskou věží, v té době byly k budově přistaveny ještě dvě boční kaple. Dnešní podoba je z roku 1905 podle návrhu brněnského architekta Welzla. Městská věž byla původně součást opevnění, věž má až po vrcholek kříže 75 m. Hodiny na věži mají v průměru 5,5 m a řadí se tak k největším na evropském kontinentě. Věž je v návštěvních hodinách přístupná... musí z ní být hezký pohled na město! :)

Kostel sv. Martina (foto: Lenka)

Potom jsme přešli přes most přes řeku Jihlavu a dostali jsme se do židovské čtvrti, která je součástí světového dědictví UNESCO od roku 2003. Třebíč kdysi patřila k důležitým centrům židovské kultury na Moravě a zachovalá židovská čtvrť ukazuje na soužití židů a křesťanů. Je zde zachováno asi 120 obytných domů a další budovy jako radnice, synagoga, rabinát, škola či chudobinec. Samozřejmě je tu i židovský hřbitov s obřadní síní, ale ten jsme při procházení čtvrtí neviděli. 

Ulička v židovské čtvrti (foto: Lenka)

Na některých domech jsou připevněny cedule s popisem jeho historie. Škoda jen, že jsme měli na prohlídku tak málo času, protože by určitě bylo zajímavé projít si celou čtvrť a podrobně si pročíst cedule.

Židovská čtvrť v Třebíči (foto: Lenka)

Židovská čtvrť v Třebíči na nás dýchla neopakovatelnou atmosférou, která byla ještě podpořena pošmourným počasím, které ten den panovalo... Nicméně doufám, že se sem brzy podíváme znovu. Před námi byla dlouhá cesta zpátky, docela pršelo, byla mlha a tma, tak se nejelo moc pohodlně. Ale dojeli jsme v pořádku my, burčák i lahve vína. :) A to už je definitivní konec výletu na jižní Moravu. Těším se někdy na viděnou. :)

Další informace:

- Větrný mlýn v obci Lesná

- oficiální stránky státního zámku Vranov nad Dyjí, stránky zámku Jaroměřice nad Rokytnou
- Třebíč v UNESCO, virtuální prohlídka památek UNESCO, 

- www.hrady.cz - větrný mlýn, Mnizskův kříž, zámek Vranov nad Dyjí, zámek Jaroměřice nad Rokytnou, židovské ghetto v Třebíči, kostel sv. Martina, městská věž, ...