Měli jsme předsevzetí, že vstaneme brzy, abychom si co nejvíce užili dne. :) Vstávali jsme před osmou a hned poté nám přinesli snídani. No, teda jestli se ty sušenky z pytlíku dají považovat vůbec za snídani. :) I když je pravda, že to bylo lepší než nic. :)
 |
| Naše snídaně :) (foto: Lenka) |
Po snídani jsme se vypravili a nákup, však jsme to neměli daleko - jenom přes ulici. :) Pak jsem si naskládali jídlo do batohu a potom už jsme se vydali za krásami Říma. :) Řím (Roma) je hlavním městem Itálie, což asi každý ví. :) Lež v oblasti Lazio a provincii Roma. Hlavní město se rozkládá na ploše 1285 km2 a žije tu 2,7 milionu lidí... Když k tomu připočteme počet turistů, je z toho docela dost lidí. :) Krajina okolo Říma není rovná, okolo jsou vidět docela vysoké hory a samotný Řím se rozkládá na sedmi pahorcích - Kapitol, Aventinus, Palatinus, Caelius, Quirinalis, Viminalis a Esquilinus. Bylo by divné, kdyby město plné starých památek nebylo součástí světového dědictví UNESCO - stalo se tak už v roce 1980, kdy na seznam bylo připsána historická část města a Vatikán.
My jsme nejdřív zamířili k nábřeží řeky Tibery (italsky Tevere). Tibera je dlouhá 405 km a je to třetí nejdelší řeka v Itálii. Míří do Tyrrhénského moře, do kterého to ze Říma nemá moc daleko. :)
 |
| Poplach u řeky (foto: Lenka) |
Hned o kousek dál jsou dvě velmi staré památky - jde o Andělský hrad (Castel Sant´Angelo) a Andělský most (Ponte Sant´Angelo). Castel Sant´Angelo, dříve to bylo Hadriánovo mauzoleum, je mohutná stavba kruhového tvaru, která byla vystavěna už mezi lety 135 - 139. Stavbu nechal vybudovat císař Hadrián jako rodinné mauzoleum, později tu byla papežská rezidence nebo vězení. Most - Ponte Sant´Angelo byl vybudován také na příkaz císaře Hadriána a to mezi roky 134 a 139. Již od dob svého vzniku byl most zdoben sochami, ale o těch nejstarších se nedochovaly žádné zmínky. Od roku 1535 byly na most umístěny sochy apoštolů sv. Petra a sv. Pavla a později byly přidány sochy čtyř evangelistů a sochy Noema, Abrahama, Adama a Mojžíše.
V roce 1669 objednal papež Kliment IX. v dílně barokního sochaře Giana Lorenze Berniniho deset soch andělů s nástroji umučení. Sám Bernini zhotovil pouze dvě sochy, které ale na mostě nikdy nebyly. Ostatní sochy pocházejí od spolupracovníků z jeho dílny, dnes jsou na mostě jejich kopie. Ale jsou to opravdu krásné sochy. :)
V roce 1669 objednal papež Kliment IX. v dílně barokního sochaře Giana Lorenze Berniniho deset soch andělů s nástroji umučení. Sám Bernini zhotovil pouze dvě sochy, které ale na mostě nikdy nebyly. Ostatní sochy pocházejí od spolupracovníků z jeho dílny, dnes jsou na mostě jejich kopie. Ale jsou to opravdu krásné sochy. :)
 |
| Ponte Sant´Angelo vedoucí k Castel Sant´Angelo (foto: Jirka) |
Ještě bych se chvilku zastavila u sochaře Berniniho... Giovanni Lorenzo Bernini (1598 - 1680) je dnes považován za jednoho z nejvšestrannějších umělců 17. století. Věnoval se nejen sochařství, ale i malířství a architektuře a velmi ovlivnil vývoj italského baroka. Bernini se těšil podpory papeže Urbana VIII., který mu zadal několik významných zakázek - např. baldachýn ve Sv. Petru... Bernini se osvědčil a byly mu zadávány stále významnější zakázky a v roce 1629 se stal oficiálním architektem katedrály sv. Petra. V Římě lze potkat jeho dílo doslova na každém kroku...
My jsme se chvíli ještě procházeli podél Tibery a nechávali jsme se okouzlovat pohledy na různí římské památky...
 |
| Mostní oblouk a pohled směrem k Vatikánu (foto: Lenka) |
 |
| Ještě jednou Castel Sant´Angelo (foto: Jirka) |
Cestou jsme si uvědomili, že si Jirka nechal v batohu nůž a my jsme měli namířeno do baziliky sv. Petra, kam se s noži a podobnými věcmi rozhodně nesmí. Proto jsme se vypravili hledat nějaké místo, kam bychom mohli nůž ukrýt a pak si ho zase vzít. :) Takové místo se nám povedlo najít před kostelem La Chiesa di Santo Spirito in Sassia. :) Tady jsme viděli i první pomeranče. :) Úkol byl zdárně splněn a my jsme mohli pokračovat dál...
Do Vatikánu. Oficiální název státu je Stato della Città del Vaticano a jeho hlavním městem je Città Del Vaticano... Akorát mi teda není jasné, kde končí stát a kde začíná to hlavní město... Zvláštně zařízené to je. :) Státní zřízení Vatikánu je teokratická absolutní monarchie v čele s papežem. Ve Vatikánu žije 444 lidí (údaj z letošního roku). Řadí se tak k jednomu z nejmenších států na světě, ale zároveň s velkou hustotou zalidnění. Zemička plná paradoxů, tak vzhůru za jejím poznáváním. ;)
 |
| Piazza San Pietro - bazilika sv. Petra a fontána od Carla Maderna (foto: Jirka) |
Piazza San Pietro je jedno z nejznámějších a nejkrásnějších náměstí na světě. V takto monumentální podobě bylo vybudováno za papeže Alexandra VII., který zadal podobu nového náměstí Berninimu. Ve středu náměstí je umístěn 25 m vysoký obelisk. Zrovna když jsme tu byli, tak kolem probíhaly nějaké práce a tak se do středové části náměstí nedalo dostat, což byla daň za to, že zrovna nebyla hlavní sezóna. :) Dále jsou tu fontány, jejichž autorem je Carlo Maderna (1556 - 1629), což byl architekt, který se podílel mimo jiného i na fasádě baziliky sv. Petra. Náměstí je po obou stranách lemováno 17 m širokou kolonádou, kterou celkem tvoří 284 sloupů a 88 pilířů. Na římse kolonády jsou umístěny sochy světců (celkem je jich tu 34). Nad vchodem do baziliky jsou další sochy v jejichž středu je umístěna socha Krista.
My jsme si náměstí docela prohlédli během času, co jsme čekali ve frontě na vstup. :)) Každý, kdo chce jít dovnitř, musí projít bezpečnostní branou a nesmí u sebe mít ostré předměty a nesmí na sobě mít krátká trička, sukně či kraťasy, což v únoru šlo docela dobře dodržet. :) Fronta nakonec postupovala docela rychle a asi za 10 minut jsme byli uvnitř. Opravdu si neumím představit, jak vypadá fronta uprostřed hlavní turistické sezony! :)
 |
| Pořádná fronta na vstup! :) (foto: Lenka) |
Cestou do baziliky jsme viděli dva příslušníky švýcarské gardy, jak cosi hlídají... Vůbec jsou to docela legrační pánové v těch svých punčoškách. ;)) Papežská švýcarská garda je poslední zbytek těchto dříve žoldnéřů, kteří dříve chránili panovnická sídla a byli v armádách mnoha evropských zemí. Je neuvěřitelné, že papežská švýcarská garda byla založena už v roce 1506 a tak nedávno oslavila půlstoletí své existence. Členem se může stát svobodný Švýcar katolického vyznání ve věku 19-30 let, který je vysoký alespoň 174 cm a musí mít středoškolské nebo odborné vzdělání... Hm, neumím si představit, že by se kdekoliv jinde ptali na takové osobní věci. :D Gardisté nosí uniformy, jejichž konečná podoba je z roku 1914, ale vychází už z renesančních kreseb. Zajímavostí je, že se uniformy šijí v České republice - v Třešti u Jihlavy. My jsme gardisty zastihli s tmavým pláštěm, který mívají v chladném počasí... Naštěstí je plášť bez rukávů, tak byla alespoň trochu vidět barevnost uniformy. Jedná se totiž o nejbarevnější uniformu na světě. :)
 |
| Švýcarský garda (foto: Jirka) |
Pak jsme zaplatili každý 5 € za vstup na vyhlídkový ochoz na věži baziliky. Mohli jsme si zvolit i dražší a komfortnější variantu za 7€ a část trasy se svézt výtahem. Byla jsem ale ráda, že jsme nebyli líní, protože tu pohodlnější část se lidé svezli a navíc na výtah stáli frontu... My jsme si v pohodě došli po širokém točitém schodišti na první vyhlídkovou terasu. Už odsud byl docela hezký výhled na některé části Říma, chvíli jsme se pokochali a pokračovali jsme zase dál. Část trasy vedla ochozem pod kopulí, odsud jsme pozorovali krásu interiéru baziliky... Celá kopule je vyskládaná z drobných kamínků různých barev... Možná právě tyhle mozaiky mě fascinovaly nejvíc... Byla to prostě krása. Škoda jenom, že ochoz byl lemován hustým pletivem, přes které se dalo fotit jenom hodně omezeně, ale přesně tohle byl asi záměr. :)
 |
| Obří kopule (foto: Lenka) |
Na venkovní vyhlídkový ochoz vedly docela vtipné úzké chodbičky, kde člověk musel jít nahnutý k pravé straně - hold kopule má nějaké zakřivení! :)) Krom chodbiček tu byla úzká schodiště a tohle byla jedna z chvil, kdy jsem si říkala, že je moc dobře, že jsem tu v únoru a není tu moc lidí, jinak by to musela být úmorná cesta nahoru. Celkem jsme ušli 551 schodů... a ti, co si připlatili 2 € ušli "jen" 320 schodů, těch náročnějších. :)
Jako by nestačila tlačenice, která panovala nahoře... Měla jsem pocit, že víc lidí sem přicházelo, než jich odcházelo. :) Ale to se mi možná jenom zdálo. :) Každopádně, výhled odsud je famózní a to zvlášť směrem k svatopetrskému náměstí, které odsud získá snad ještě více na monumentálnosti. Velmi se mi líbily také vatikánské zahrady, které nejsou pro běžné návštěvníky přístupné a proto jsou liduprázdné... No, chtěla bych se do nich podívat, to nepopírám. :)
 |
| Výhled z kopule na svatopetrské náměstí (foto: Jirka) |
 |
| Vatikánské zahrady (foto: Jirka) |
Cestou zpátky jsem šli zase naklonění, ale tentokrát na levou stranu. :) Alespoň to je pozitivní - nemíchají se tu lidi, kteří jdou nahoru s těmi, kteří směřují dolu. Opět jsme se ocitli na terase, ale byla to jiná než předtím. Z téhle byl částečně výhled na náměstí. Společnost nám dělal racek, který se tvářil jako by to tu také neznal a kochal by se pohledem na věčné město. :) ... No, on i pohled na kopuli, ze které jsme právě sestoupili, byl monumentální... Prostě žádný drobeček to není. :)
 |
| Racek na střeše :) (foto: Lenka) |
 |
| Monumentální kopule baziliky sv. Petra (foto: Jirka) |
Historie místa, na kterém stojí bazilika sv. Petra, je velmi stará. První modlitebny tu stály už v polovině 2. století, která vznikla kolem hrobu sv. Petra. V roce 500 papežové přesídlili do Vatikánu, který se stal jejich centrem (do té doby byli v Lateranu). V roce 847 budovy vyhořeli a papežové se přesunuli zpět do Lateranu. Během 13. století byla bazilika upravena v gotickém slohu. Ve 14. století budovy opět chátraly, což vedlo k vydání dekretu na stavbu nového chrámu za papeže Mikuláše V. Bazilika byla stavěna dlouho, mezi lety 1505 a 1629. Prvním architektem byl Donato Bramante, po jeho smrti vedli stavbu Raffael Santi, Antonia da Sangallo mladší, Michelangelo, Giacomo della Porta, Carlo Maderno a také Gian Lorenzo Bernini. Když se tak koukám na ta jména, jsou to ti nejlepší a nejslavnější ze všech. :)
Kopule byla vystavěna teprve v roce 1606, skládá se ze dvou plášťů... mezi kterými jsou chodby a schodiště, kterými se jde na vyhlídkovou plošinu. Bazilika sv. Petra se stala největším křesťanských chrámem na světě (tedy byla jím až do roku 1990, kdy byla vysvěcena bazilika v západní Africe ve státě Pobřeží slonoviny). Vnitřní průměr kopule chrámu je 43,56 m a její celková výška je 136,57 m (o 93 m přesahuje střechu)... No, žádný drobeček to tedy není. :) Ještě pro zajímavost - kříž, který je na vršku kupole, má krásných 5 m! :)
A také sochy, které ze svatopetrského náměstí vypadají tak nějak normálně, jsou obří, když se dostanete do jejich bezprostřední blízkosti. :)
 |
| Takové menší sošky (foto: Jirka) |
My jsem si ještě nahoře na střeše dali takového menšího šlofíčka. Koupili jsme tu pohledy, které jsme rovnou napsali a hodili do schránky. :) Asi nikdy jsem nepsala pohled na střeše a ještě k tomu na střeše takovéto budovy. :)
Potom jsme pokračovali dolů a šli jsme se podívat do vnitřku baziliky, který je neméně impozantní. Střední loď dosahuje výšky 46,2 m a vejde se sem neuvěřitelných 60 tisíc lidí. Nikdy bych neřekla, že uvnitř může být 30 oltářů, ale je to tak. V prostředku stojí baldachýn nad hrobem sv. Petra od Berniniho, který byl dokončen v roce 1633. Baldachýn je vysoký asi 29 m, na mramorových podstavcích s papežskými erby stojí černé kroucené sloupy, které jsou zdobeny zlatými listy. V horní části baldachýnu jsou sochy andělů.
 |
| Neuvěřitelný interiér baziliky, pohled od vstupního portálu (foto: Jirka) |
Pro mě byl asi největší zážitek možnost vidět krásné sousoší Pieta od Michelangela. Socha vznikala v letech 1498 - 1499 a je vyrobena z mramoru. Zachycuje Pannu Marii, která má v náručí Krista sejmutého z kříže. Celé dílo je příkladem vrcholné renesance a je jedním z mála příkladů dokončené sochy od Michelangela.
Dál jsme pak obdivovali bronzovou sochu sv. Petra, jejímž autorem je Arnolfo di Cambio. Zajímavostí je, že socha je každoročně 29. června oblékána do papežského roucha.
Dál jsme pak obdivovali bronzovou sochu sv. Petra, jejímž autorem je Arnolfo di Cambio. Zajímavostí je, že socha je každoročně 29. června oblékána do papežského roucha.
 |
| Sousoší Pieta od Michelangela (foto: Lenka) |
 |
| Socha sv. Petra (foto: Lenka) |
Pak jsem se ještě podívali do části, kde je uveden kompletní seznam papežů... No, ještě tam je docela místo na další. Potom jsme zamířili ještě do sklepení, abychom se podívali na papežské hroby. Sice se tu nesmí fotit, ale jeden obrázek jsem si neodpustila. V rozsáhlých kryptách je v současné době více než sto hrobů. Většina z nich jsou hroby papežů (celkem 91), je zde i několik panovníků. jediný Čech, který tu odpočívá je kardinál Josef Beran (1888 - 1969). Nejsmutnější byl pohled na hrob Jana Pavla II., u kterého klečelo několik věřících... (pozn. 14. ledna 2011 bylo oznámeno, že Jan Pavel II. splnil všechny podmínky pro blahoslavení, ke kterému dojde 1. května letošního roku).
 |
| Papežské hroby (foto: Lenka) |
A protože jsme měli hlad, sedli jsme si chvíli na náměstí a nechávali jsme na sebe působit zdejší atmosféru. :) No a také jsme se lehce nechali obtěžovat zdejšími holubi a racky, kteří by si jistě rádi uloupli z našeho "oběda". :)) Nutno dodat, že se mi zdálo, že racci jsou tu nad holubi v silné převaze a holubi byli vytěsnění směrem k okrajům náměstí. :)
 |
| Momentka s holuby (foto: Lenka) |
Poté jsme se vypravili zpátky do truhlíku před kostelem La Chiesa di Santo Spirito in Sassia, kde jsme si s úspěchem vyzvedli náš nůž. :) A protože slunce postoupilo a hezky osvětlilo pomeranče, dávám fotku pomerančů až na tohle místo. :) Potom jsme se po nábřeží vraceli směrem k Andělskému hradu a pozorovali jsme jednak řeku, ale především hustou dopravu. No, asi bych snad radši chodila po Římě pěšky, než bych se pokoušela někam dostat autem. :) Zastavili jsme se chvíli v našem "domově", kde jsme si odpočinuli...
 |
| Únorové pomeranče (foto: Lenka) |
 |
| Trochu hustší odpolední doprava v Římě (foto: Lenka) |
... Ale neodpočívali jsme dlouho a za chvíli jsme vyrazili znovu do ulic. :) Trochu jsme zabloudili a najednou se před námi vylouplo jedno velmi slavné místo. Původně jsme chtěli teda někam jinam, ale když už jsme tu byli, tak proč se tu neporozhlédnout. :) Přešli jsme po mostě Ponte Cavour a pak jsme se několika uličkami napojili na Via dei Condoti, která vede už rovnou ke Španělským schodům! :) Cestou jsme šli kolem luxusních krámků Dolce & Gabbana, Dior, Louis Vuitton, Gucci, Bvlgari atd. :)
Ocitli jsme se na náměstí Piazza di Spagna. :) Chtěla jsem napsat, že prvním překvapením pro mne bylo schodiště nebo kostel... nebo fontána... Ale nebyla by to pravda, prvním velkým překvapením pro mě byli prodejci růží, které mi prostě strčili do ruky a prý, že za to nic nechtějí. Ale tak laciné to samozřejmě nebylo. :) No, jednu mi Jirka koupil, aby se neřeklo. Ale musím uznat, že ten prvotní šok byl velký, protože jsem něco takového nečekala. Pak už jsme se s takovými existencemi setkávali zbytečně, ale vždycky jsem už na ně byla připravená.. Kdyby ne, tak bych si odvezla svítící modýlek Colossea nebo nějaký pěkně barevný šátek nebo další z těch cetek, co tu lehce přičmoudlí mladíci prodávali. :) I když jsem se pak mnohokrát bavila pozorováním jejích praktik - jedna slečna si kytku vzala, poděkovala a šla dál... a mladíček za ní utíkal a utíkal. :) No jejich ostražitost před policisty byla taky vtipná. :))
Ale zpátky k zajímavostem na náměstí. :) Jméno náměstí je odvozeno od Palazzo di Spagna, kde v 17. století sídlil španělský velvyslanec. V ose ulice, po které jsme přišli a hned pod schody je Fontana della Barcaccia, kterou vytvořil Pietro Bernini (otec slavného sochaře) v roce 1629 a má tvar potápějící se bárky. Odtud vede 136 barokních schodů - jo, to jsou Španělské schody (v italštině se používá název Scalinata della Trinita dei Monti), které jsou z let 1723 až 1726. Schody už tehdy měly usnadňovat přístup ke kostelu Nejsvětější Trojice - Santa Trinità dei Monti. Před kostelem stojí obelisk, který tu stojí od roku 1788 a jedná se o antickou kopii původního egyptského sloupu. Tak tohle je jedno z klasických míst v Římě.
 |
| Piazza di Spagna a proslulé Španělské schody (foto: Jirka) |
A hned o kousek dál jsme došli k dalšímu proslulému místu - Piazza di Trevi, kde není vlastně nic jiného než Fontana di Trevi... Kdo neví, neřekl by, ale nic jiného se na náměstí ani nevejde. :) Škoda jenom, že tu bylo opravdu husto, co se lidí týkalo a tak nám tady nebylo úplně moc dobře. Voda do fontány původně proudila z akvaduktu, který sem přiváděl vodu z 20 km vzdáleného pramene. Tento akvadukt byl vybudován již v roce 19 př. n. l. a nazýval se Aqua Vergine. V roce 1453 tu byla postavena kašna. V roce 1762 byl pověřen sochař Nicola Salvi, ale na konci akvaduktu umístil barokní sochu. Salvi využil celou jednu stranu přilehlého paláce a vytvořil neuvěřitelnou fontánu se sochou Neptuna, který jede na lasturovém kočáře, který je tažen mořskými koni a dvěma tritony. Je to sice krásné místo, ale zde platí "vyfotit a šup pryč"! :)
 |
| Fontana di Trevi (foto: Jirka) |
 |
| Slepá ulička?? (foto: Lenka) |
Pak jsem se motali uličkami, ani pořádně nevíme kudy... Až jsme se vyloupli na Piazza Venezzia, jehož dominantu tvoří památník Viktora Emanuela II. (Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II.). A odtud už to bylo coby kamenem dohodil k přeslavnému Colosseu, kam jsme rozhodně neměli v plánu toho dne dojít, ale co už - stalo se, tak jsme se k němu zašli podívat. :)) V té době už nad Římem panovala tma a všechno najednou získalo trochu jiný ráz. :) Původně jsme měli v plánu se sem vydat až následující den a proto si nějaké další informace nechám na zítra... však toho už bylo dost. :)
 |
| Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II. (foto: Jirka) |
 |
| Colosseo (foto: Jirka) |
Smutné bylo, že i v tuto hodinu kolem památek chodili prodejci cetek... A protože lidí už tu bylo málo, neunikli jsme ani my jejich pozornosti. Ale nic jsme si nekoupili, samozřejmě. :)
 |
| Arco di Constantino (foto: Jirka) |
... Trochu mi vrtala hlavou záhada Trajánova sloupu, který stojí uprostřed vykopávek Foro di Traiano, ale já už jsem ho viděla někde jinde... V Londýně ve Victocia & Albert Museum, kde je jeho kopie rozdělená na dvě části protože jinak by se do budovy muzea nevešel. :) ... Ale také jsem ho viděla na sestřiných fotkách, ale to ten sloup stál uprostřed nějakého římského náměstí. No, prostě to je záhada. ;)
 |
| Foro di Traiano (foto: Jirka) |
... A pak jsme se vraceli ve vlastních stopách. :) Došli jsme opět k Fontaně di Trevi, kde bylo stále ještě rušno. Dali jsme si tu kousek pizzy, která teda nebyla moc dobrá, ale co nám zbylo jiného, když jsme měli hlad?! :) Šli jsme i přes Piazza Spagna a Španělské schody, kde stále ještě působili prodejci cetek (tak nějak by mě zajímalo, kdy tihle chlapíci spí!).
 |
| Fontana di Trevi večer (foto: Jirka) |
 |
| Španělské schody (foto: Jirka) |
Nohy už mě tou dobou bolely docela dost, ale zamířili jsme cestou ještě na Piazza del Popolo, kde už bylo liduprázdno a prodejců růží jsme si radši nevšímali. :) Historie tohoto místa sahá do roku 1538, ale jeho současná podoba pochází z let 1816-1820. Uprostřed náměstí stojí egyptský obelisk, který má 24 m, ale s podstavcem a křížem dosahuje celkové výšky 36 m. Kolem podstavce jsou čtyři lví fontány. Na náměstí byl umístěn už v roce 1589. Okolo náměstí stojí kostely jako Santa Maria in Monte Santo a Santa Maria dei Miracoli, což jsou dva identické kostely. Vedle původní brány do Říma (Porta del Popolo) stojí kostel Santa Maria del Popolo.
 |
| Obelisk na Piazza del Popolo (foto: Jirka) |
Ale my už jsme teda neměli na žádné další památky ani pomyšlení a zdrchaně jsme zamířili k našemu domovu. :) Však to bylo ještě docela daleko... Byli jsme rádi, že nás tam nohy donesli a docela brzy jsme šli spát. :)
Další informace:
- cs.wikipedia - Řím, Vatikán, sochař Bernini a soupis jeho díla, Bazilika svatého Petra, Švýcarská garda, Jan Pavel II., Piazza Spagna, Fontana di Trevi
- švýcarská garda na www.rozhlas.cz
